Ozvěna šeptandy v power - thrash metalových kruzích v posledních měsících zřejmě nabrala na otáčkách. Soudím tak alespoň dle toho, že se chtě nechtě muselo roznést, že švédská čarodějnická hydra MORGANA LEFAY se po dlouhých letech spánku probudila k životu. Majitelé poměrně drsného kovového výrazu, odrážejícího kromě jiného i typický ráz a charakter nehostinných severských končin, se totiž znovu sešli, aby minimálně ukuli další kus pravé vikingské oceli. Možná pod vlivem soudobé mánie kolem dobrodružství čarodějnického učně Harryho Pottera k tomu zvolili také osvědčenou zbraň - koncepční prvek uschovaný v textech zabývajících se údajně historicky podloženou postavou francouzského alchymisty Nicholase Flamela (který měl totiž nejen dle románového vyprávění J. K. Rowlingové či Victora Huga /„Chrám Matky Boží v Paříži“/ na přelomu čtrnáctého a patnáctého století našeho letopočtu opravdu odhalit tajemství Kamene mudrců, jenž měnil kov ve zlato a zajišťoval nesmrtelnost). Album „Grand Materia“ proto do vínku dostává (alespoň podle mého) hned zkraje první plusové body, neboť i vizitka zajímavého a obsáhlého lyrického námětu může být jedním z motivů proč si ho všímat a zabývat se jím.
Jednoduché to ovšem MORGANA LEFAY ani tak nebudou mít. Power - thrash metal (stále samozřejmě ověnčený procítěným zpěvokřikem Charlese Rytkönena), který léta razili a který neomylně a téměř bez jakékoliv slevy razí stále dál, má sice svoji nezanedbatelnou kvalitu a interesantnost, ale to přece ještě neznamená výhru předem. Jistou roli v tom sehrává i naznačená pětiletá pauza, na níž je třeba pamatovat především s myšlenkou (po vzoru staré pravdy), že ten, kdo sejde z očí, sejde i z mysli. Zřejmě i z toho důvodu lze na albu vystopovat jakési náznaky stylového zpestření, pohříchu ovšem zpestření pouze ve vztahu k současné tváři MORGANA LEFAY, nikoliv zpestření i v obecné rovině. Tady mám na mysli okamžiky, kdy se kapela naprosto zbytečně snaží vtlačit do řezavého kytarového broušení alá PANTERA („Edge Of Mind“, „Emotional Sanctuary“) nebo kdy (předpokládejme, že neúmyslně) zní jako METALLICA („Hollow“ či znovu „Emotional Sanctuary“). V tomto světle (neb další experimenty se naštěstí nekonají) je pak naprosto zřetelné, že největší zážitek z alba znamená klasická produkce kapely, vedená v duchu tříštivého (rozumějte v tom smyslu, v jakém lze poměrně lehce roztříštit absolutně zmražený kov) výše vzpomínaného power - thrash metalu se spoustou hypnotizujících melodií („My Funeral Is Calling“, „I Roam“, „Operation Of The Sun“, „Blind“) nebo dokonce jejich variací na středověké téma (titulní „Grand Materia“), i když se pochopitelně nedá říct, že by tím švédové bůhvíco dokázali. Najít vysvětlení pro tenhle jev pak není vůbec složité. Na vině je fakt, že MORGANA LEFAY zkrátka tvořili v duchu toho, co jim bylo vlastní dlouhá léta předtím (a patřili proto na čelní pozice ve svém ranku), neboli toho, co by jim tím pádem mělo jít celkem slušně i dnes. Nešetřili přitom samo sebou ani na celé řadě výborných riffů, které (ač načpělé každodenní rutinou) na sebe dokážou v pravý čas strhnout veškerou pozornost. Příklad vezměme v „Angel´s Deceit“, kde se z obligátních úderů do strun dokonce vyklube málem klasický old school thrash metal jako řemen.
Sázková kancelář nesoucí symbolický název „Znovuzrození“ tedy má nového koně, i když si nejsem tak docela jist, zda na něm bude možno zhodnotit vklad. MORGANA LEFAY však nejsou prvními ani posledními, kteří při druhém pokusu vsadili na osvědčenou jistotu (v jejich případě zřejmě i pod vlivem nezměněného náhledu na hudbu jejich srdcím nejbližší, abychom jim nekřivdili) a ať tak či tak, nebudou prvními ani posledními, co buď spláčou nad výdělkem, či se pomazlí s hlasitými a tučnými odezvami. Mě bylo v každém případě celkem příjemným potěšením strávit v jejich společnosti po tak dlouhé době zase nějakých těch pár hodin.
