TUBLATANKA - Patriot

TUBLATANKA - Patriot

TUBLATANKA - Patriot

TUBLATANKA - Patriot

TUBLATANKA, abych byl hned zkraje upřímný, pro mě přestala existovat vydáním alba „Volanie divočiny“ (1992), respektive dvojsmyslnou nahrávkou „Poďme bratia do Betlehema“ (1993). Od té doby jsem ji neslyšel na žádném dalším albu a pouze letmo jsem o ni zavadil (už v nové sestavě s Dodo Dubánem, Jurajem Toporem a Martinem Uherčíkem) o sobotních večerech na pódiích kulturáků ve vesnicích v blízkém okolí, když zrovna nebylo nic lepšího na práci. Večery to byly pravda pěkné, vždyť jsem se při nich vrátil zpátky do dob, kdy Komančové měli na kahánku a málem celé Československo přísahalo na trojici mladíků, kteří v lidových krojích drhli poctivý heavy metálek, nicméně mi tak nějak přišlo divné, že TUBLATANKA podle všeho neměla současnost. Lidé šíleli při skladbách jako „Dnes“, „Pravda víťazí“, „Žeravé znamenie osudu“, „Láska, drž ma nad hladinou“, „Matka“ nebo „Ja sa vrátim“, ale když přišlo na nějaké novinky, bylo málem ticho. A to je přesně ten problém, kterým podle mě kapela trpí už od zmiňovaného roku 1992, kdy naposledy tvořila v klasické sestavě Maťo Ďurinda, Paľo Horváth a Ďuro Černý. Ano, TUBLATANKA jednoduše nemá současnost.

TUBLATANKAAktuální album „Patriot“ (stejně tak jako hluché období let 2001 – 2005, „vycpané“ jen zbytečnou splácaninou balad „Láska útočí“ pod hlavičkou Maťa Ďurindy /to hlavně aby  nerozhodní kupci věděli…/ a výročním albem k dvaceti letům kapely, jimiž bylo velice zřetelně signalizováno, že kapele teče do bot) to názorně předvádí hned v několika bodech. Předně obsahuje jen jednu jedinou skladbu (a dvě nebo tři, o kterých by se ještě v tomhle směru dalo polemizovat – „Život s Tebou“, „Cesta snov“ či „Panika“), v níž lze vysledovat klasický (a proto velmi lákavý) duch TUBLATANKY. „Piesni pre Doda (Šlabikár VIII.)“, věnované památce předčasně zesnulého kytaristy Doda Dubána, totiž nechybí melodický nápad jako hrom, dostatečně „heavy“ zahraný, nalezneme v ní i krásně sugestivní Ďurindův zpěv včetně druhého, velmi vysokého hlasu v refrénech, a k tomu všemu také výborný text lety prověřeného autora Martina Sarvaše (bohužel dnes již nikoli výhradního, neboť na albu je podepsán pod pouhými třemi věcmi). Zbylý hudební materiál je takový nějaký rockově plytký a nemastný a neslaný zrovinka jako kdyby kapela nevěděla, jak přesně znít jako NO NAME, kteří jsou momentálně ve zřetelném kursu (skladby jako „Snenie“, „Ja sa mám“, „Čierny Dážď“ a další jim podobné). Tedy ne že by na NO NAME bylo něco špatného, i když osobně je nemusím, ale jsou svoji. TUBLATANKA rozhodně svá není. Tak trochu mi to připadá jako výprodej sebe sama po vzoru méně slavných krajanů GLADIATOR, kteří také hospodařili, hospodařili, až totálně prohospodařili. A texty? Jak už jsem naznačil, bez Sarvaše to jde s kapelou z kopce („ … kráčam ulicou, žobrák hľadá úkryt pred zimou, dieťa spí, zbohatlík si kúpil nový dom, zvláštny svet, čo je s ním, ľudské tieně tu vidím…“ – „Mesto nesplnených snov“).
 
No, abych to neoddaloval. Myslím, že „Patriot“ (a to říkám při plném vědomí, přestože jsem z alb „post klasického“ období slyšel jen několik naživo zahraných skladeb) definitivně doložil, že TUBLATANKA už dávno ztratila svou tvář a důstojnost, a to především na pódiích tuzemských (a rodných, předpokládám) kulturních domů, roky je obrážejíce s marnými pokusy o oživování minulosti, která se zkrátka nedá vzkřísit, a to ani na nových a nových nahrávkách, vydávaných pod jménem kdysi známé, slavné a zavedené firmy. Neschopnost na takovou minulost raději bezbolestně navázat k tomu pochopitelně přistupuje také a jestli ani to sama kapela skutečně neví a nevidí, tak už nevím, kdo by jí to měl říct. Na plánovaném podzimním megaturné po vzoru KABÁTu ve velkých sportovních halách se možná definitivně uvidí.

 146

Louis

Verdikt

Hlavním problémem současné TUBLATANKY (tvořené shodou okolností po čase opět triem) je fakt, že není schopna překonat sebe samu. Formu, kterou měla v dobách klasické sestavy, a která je podepsaná pod prvními pěti alby, jí už zřejmě nikdo nevrátí, nicméně Ďurinda a spol. si to nechtějí nechat vymluvit. A tak zavedené značce zasazují jeden smrtící úder za druhým.

Hodnocení

Autor
4,5 / 10
Redakce
2,8 / 10
Čtenáři
4 / 10

Další informace

Stopáž: 52:09

Produkce: Juraj Kupec, Tublatanka
Studio: Babylon

www.tublatanka.sk

Sestava

Skladby

  1. Cítim sa fajn
  2. Život s Tebou
  3. Cesta snov
  4. Panika
  5. Mimozemský hlas
  6. Mesto nesplnených snov
  7. Neverná láska
  8. Snenie
  9. Ja sa mám
  10. Veľký deň
  11. Čierny dážď
  12. Hej hej mama
  13. Pieseň pre Doda (Šlabikár VIII.)
  14. Zostaň aspoň chvíľu

Diskografie

Patriot (2005)
Zlatá Tublatanka – 20 rokov (2003)
Maťo Ďurinda – Láska útočí (2002)
Pánská jazda (2001)
Najväčšie hity No. 2 – Ja sa vrátim (1996)
Najväčšie hity No. 1 – Pravda víťazí (1996)
Znovuzrodenie (1995)
Poďme bratia do Betlehema (1993)
Volanie divočiny (1992)
Nebo – peklo – raj (1990)
Žeravé znamenie osudu (1988)
Skúsime to cez vesmír (1986)
Tublatanka (1985)

Jiné pohledy

Koscj
3 / 10

Fuj, Fuj, Fuj... mimochodom, viete odkiaľ pochádza bubeník momentálnej zostavy Tublatanky? No dobre, prezradím. Ex-Thalarion. ... [1. července 2005]

 

Darkmoor
2,5 / 10

Je to přesně dle Louisových slov. TUBLATANKA už drahně let působí jako karikatura sebe sama, obráží zábavy, kam prostě lidi přijdou tak jako tak a frenetický ohlas tradičních písní i řečí (obzvláště na hlášku: "tuto pesničku jsme složili pre Jána Palacha - Žeravé znamenie osudu" nejde nevzpomenout) je předem předpokládaný. Novinka vlastně pokračuje tam, kde se krčila i "povedená" předchůdkyně, čili "riff ala Nirvana 100x jinak", popřípadě jakýsi pokus o nemastný neslaný bigbeat. Texty raději nezmiňovat, avšak kraluje recitace: "ááá, my dvaja možme byť milovaný!" Dostáváme se tedy k jedinému možnému konci - "Patriot" je naprosto plytká a zbytečná deska. A proč ten bod a půl navrch? Poněvadž odmyslíme-li si patetický text, má "Pieseň pro Doda" skutečně povedenou melodickou linku. A jen tak mimochodem, chystá-li se skutečně turné po velkých halách, zavání mi to velkým průšvihem. I když, co já vím, v době oblíbenosti všemožných zvěrstev...? ... [30. června 2005]