Chrocht chrocht prasátko se vrací, tak koukejte vyčistit chlívek. Tohle totiž není jen tak ledajaké prasátko. Tohle je pořádná svině, která se na vás přilepí a vy se ji jen tak nezbavíte. Navíc je hrozně návyková a ve svém počínání velmi rafinovaná. Svým čím dál hlasitějším chrochtáním si v našem prasečáku už vybudovala slušné renomé a s tímto kvílením se nám nabízí už počtvrté.
S tvorbou těchto vyškovských svérázů jsem byl do současné doby obeznámen pouze coby návštěvník jejich koncertních vystoupení. Obzvláště v žánru zvaném grindcore je někdy rozdíl mezi živou produkcí a studiovou nahrávkou jako mezi dnem a nocí, a tak můj přístup, i přes spokojenost s koncerty PIGSTY, byl k novince snad až příliš opatrný. Ačkoliv opatrnosti není nikdy nazbyt, tentokráte skutečně nebyla namístě, protože "Pigsty Are Back" je deskou dobrou. Vyznavači kvalitního grindore (apropos existují i vyznavači nekvalitního grindcore?) přináší slušnou nálož dobře osvědčených postupů pro tento žánr, jakými jsou rychle (dobře) nasypané bicí, drtící riffy a několik vskutku prasečích hlasových poloh - od dávyvého jekotu, přes klasický řev až po vepřový ryk. Vše umně zaranžováno do chutného zvukového koláče, přesně tak, jak to máme radi. Ač nic objevného, ve svém žánru velmi ucházejícího. Nadstandard pak přichází v podobě mnoha zajímavých samplů nezřídka pocházejících ze starších českých filmů, které by se hodily spíše jako intro nějaké velmi temné metalové kapely z Bavorska. V tomto kontextu to však nevyvolává úsměv na tváři, nýbrž uznalé pokývání nad zajímavým a s nadhledem pojatým zpestřením grindového kolotoče.
Nejednomu milovníkovi vepřových laskominek by tohle pošušňáníčko stačilo, ale jak jsem již říkal, tohle prasátko je velmi rafinované a ví, jak se má správně stolovat. Ví, že jídlo tvoří několik chodů. Chody jsou v tomto případě 3. Tři části, na které je deska rozdělená. tři rozdílné pasáže, z nichž ta prostřední mi po prvním poslechu způsobila menší šok. Grindující sypání má na chvíli pauzu a ke slovu přicházejí podladěné kytary a nu-metalové riffování... a ty rytmy bicích... hm, kde jsem to jen... koho mi to jen... mám to! Fakt jsou tam slyšet MESHU. Sice jen velmi vzdáleně, ale jsou. A ten povědomý a charismatický hlas... No jo, oni DARK GAMBALLE jsou ze stejného města, tak proč si přátelsky nevypomoct "zapůjčením" svého vokalistu pro tento "experiment". Nutno říci, že velmi zajímavý a povedený experiment. Ani bych nic nenamítal, kdyby se tvorba PIGSTY ubrala tímto směrem. Závěrečná část však nabíra zpětný kurz a nese se opět na grindové vlně. Možná ještě zběsilejší a divočejší, než začátek nahrávky.
Musím říct, že tento neortodoxní přístup je mi velmi sympatický a snahu nestát na místě, když je podepřena i odpovídajícími výsledky, nemůžu ocenit jinak než pozitivně. K tomu připočtěme kvalitní produkci, pěkný booklet a zábavné texty a máme to za sedm a půl.
PS: Pánové, nehrajte tolik toho Kvejka, hrozně to otupuje mozek a zabíjí čas. Přečtěte si radši nějakou pěknou knížku!
