Hned z kraje se naskýtá otázka. Rakouská gothic metalová kapela SUNTERRA vydává v tomto tisíciletí (a rovněž tak v jejich historii) již třetí album a přesto je takřka neznámá. Čím to bude? Nechci nahrávat na smeč, jejich hudba jisté kvality má. Odpověď je asi však třeba brát v obecnějším kontextu. Hrát gothic metal stylu „kráska a zvíře“ je v dnešní době poněkud nevděčné a pokud nejde o nápadité nebo originální dílo, posluchač jej stěží ocení. Další variace na ohrané schéma, které vcelku jasně definovali THEATRE OF TRAGEDY, je poněkud nezajímavá. Mnoho kolegů, včetně „divadelníků“ samotných se vydalo do různých směrů. Více na toto téma se zde rozepisovat nebudu, beztak bych pouze opakoval některý ze svých předchozích výplodů. SUNTERRA se však rozhodla pokračovat ve starých kolejích. 
„The meaning of SUNTERRA is the gathering of fire and earth.
The relation between the sun and our home planet.
The unity of light and life ...
... light coming from the sun and life from our all mother, earth.“
SUNTERRA stojí na dobrých základech. Rytmická složka se hrne pomalu, ale jasně a úderně vpřed. Především basa je dobře čitelná a výrazná. Kytarové rify jsou nabroušené, tvrdé a syrové a tvoří tak dobrý protiklad pro svižné klávesy a flétnu. Klávesy zde aktivně hrají a netvoří pouze atmosférické pozadí. Zpěváci jsou průměrní, to ale neznamená, že jsou špatní. Pochmurnou náladu vyjádřenou texty se daří udržet hudebně, takže po technické stránce je vlastně vše v pořádku.
Tak proč ta skepse? Problém této rakouské kapely, respektive jejich tvorby je, že jim na celé desce chybí výraznější kompozice. Chytlavé, případně instrumentálně zajímavé nápady nebo lehce zapamatovatelné melodie se na „Graceful Tunes“ nedočkáme. V podstatě celá deska se nese v tom samém mustru, sice se klávesy barví do různých odstínů a občasné zkreslování zvuku působí zajímavým dojmem, ve výsledku je to však další hudba „jedním uchem dovnitř, druhým ven“.
