Nemám rád písničkové soundtracky! Už jsem to na našich stránkách několikrát opakoval - jsou převážně ušité horkou jehlou, splácané každý pes jiná ves, s filmem samotným nemívají zhola nic společného. Šikne se i přelepka se zprofanovanou celebritou a penízky se můžou kutálet. Proč to zmiňuji? Protože tenhle soundtrack je také plný písniček, honosí se slavnými jmény - přesto je úplně jinačí!
Nohavica: „A Karlovi se v protialkoholické léčebně tak zalíbilo, že nám začal závidět, že jsme alkoholici a on ne…“
Režisér a scénárista Petr Zelenka si rád pohrává s realitou. Ukázal to již v povedených „zaručeněpravých“ dokumentech o VISACÍM ZÁMKU, případně MŇÁZE A ŽĎORP. Jeho nový film "Rok ďábla" jde v mystifikaci ještě dál. Na oko se sice tváří mnohem seriózněji, spousta zážitků je naprosto uvěřitelná a nepochybuji, že se hlavním aktérům klidně mohla přihodit, jenže právě v tom vězí největší síla vyprávěného. Příběh o populárním písničkáři Jarkovi Nohavicovi, který projde alkoholickou léčebnou, na přání svého strážného anděla Karla Plíhala zviditelní jakousi ČESKOMORAVSKOU HUDEBNÍ SPOLEČNOST, aby je přes vyprodané koncertní turné předal do náruče Jazu Colemanovi a symfonikům, nepostrádá nic z předchozích Zelenkových hudebních exkurzů. Zpětná vyprávění hudebníků, prostřihy, různé kamery. Že jde o parádní zábavu snad ani nemusím dodávat. Pro aktivní muzikanty může film navíc sloužit jako kurz objevitelství. Věděli jste například, že ČECHOMOR s Nohavicou jsou vynálezci umístění reflektorů na kovové konstrukce při koncertech? Ne? Stačilo k tomu prý vznícení jednoho muzikanta… až to zavání Cimrmanem. Nebo znáte Jarkovu zálibu v malování grafů? Nové, strategičtější rozmístění spoluhráčů po jevišti hraničí s genialitou… Smíchem šetřit nebudete!
Nohavica: „N.T.A.K. (Nohavicova Teorie Alkoholického Kopce), vypadá to jako sranda, hoši neni to sranda! Kopec! K, jo? Na úpatí toho kopce, normální, průměrný Čech, jo? Chlastá jak duha a jde nahoru, jo? Dokud jde nahoru, je všecko v pořádku, absolutně všecko v pořádku, jo? Kde je průšvih? Tento bod, vrcholek, jo? To znamená bod zvratu – Break Point! Tady, poté finito!!! Tam ti nepomůžou doktoři, tam ti nepomůžou psychologové, tam si nepomůžeš sám, prostě úplný konec! O co jde? Někdo chlastá celý život a nic se mu nestane, proč? No, protože ten jeho kopec, jo, výška toho kopce, je strašně vysoký. On prostě furt celý život tam popíjí a furt jede nahoru. Bohužel nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký. JAK TEN KOPEC MÁME KDO VYSOKÝ!“
Hudba ve spojitosti s filmových příběhem obstojí bez debat. Při samostatném poslechu se samozřejmě najdou i slabší momenty (subjektivně "Exorcism" od KILLING JOKE a "Pukaea" Jaze Colemana a Ninewehi Mohi, které narušují celkovou náladu alba), ale pozitiva a sociální jistoty jednoznačně převyšují. Zmíním se jen o tom nejsilnějším. Klipová "Básnířka" dostala z komorní atmosféry rockový kabát a moc jí to v něm sluší. Čarokrásná balada "Lásko, voníš deštěm", v podání Marie Rottrové (v originále samozřejmě "She´s Gone") léty nepozbyla nic ze své nádhery a stále dokazuje, že s Nohavicovým textem a zpěvem Rottrové je silnější než původní verze BLACK SABBATH. "Kometu" obsahuje snad každé Nohavicovo CD, ČECHOMOR však přidal patřičně mrazivou atmosféru a ejhle, vyklubala se nám perla. "Osud" je především o sdělení, civilní španělce a přemýšlivém textu. "Kdo na moje místo" najdete ve dvou verzích. První akustickou zpívá František Černý, druhou, až metalicky přitvrzenou Nohavica… Zkrátka, je neustále co poslouchat, co objevovat.
Holas: „Přemýšleli jsme, proč se nám první koncert nepovedl a pak nám to došlo, Franta se ještě nenaučil hrát na elektrickou kytaru…“
Nosí Jarek Nohavica trenýrky nebo slipy? Či snad chodí úplně bez, naostro? Zkuste "Rok ďábla" a třeba zvíte více. S klidným svědomím vám můžu doporučit jak návštěvu kina, tak i poslech recenzovaného disku.
Nohavica: „Pojď Karle!“
Plíhal: „Já přindu…“
Nohavica: „No poď už! Karle! Poď!
Plíhal: „Eště chvilku posedim a přindu…“
Nohavica: Ten už nikam nepude! No poď!
Plíhal: „No jo…“
PLONK!
