MURDER BY DEATH - Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?

MURDER BY DEATH - Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?

MURDER BY DEATH - Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?

MURDER BY DEATH - Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?

Název je to první, co mě na této bandě zaujalo, a ono zaujetí rozhodně neskončilo jen u bizarního pojmenování. Dle něho jsem očekával mnohé. Sociálně kritický death metal, grindovou sypačku s příchutí gore-perverze, našlápnuté agresivní hácéčko… Ale kdepak. Pod vtipně-krvavým názvem se ukrývá něco docela jiného, překvapujícího, ale přesto něco, co k názvu velmi dobře padne. Ten je ostatně inspirován stejnojmenným filmem Roberta Moora z roku 1976, ve kterém si milionář pozve do svého odlehlého sídla devět proslulých detektivů na večeři, kde jim oznámí, že o půlnoci se stane vražda. Kdo ji odhalí, dostane milión dolarů. A podobné nekonvenční nápady, s jistým příbuzenských vztahem k tomuto, se rodí i ve skupině MURDER BY DEATH. Žánrovým zařazením jsou tito Američané zajímavým oříškem. Jejich hudba je velmi obrazotvorná až filmová, ovšem s tím, že v tomto případě by kinematografická projekce nejspíš doprovázela hudbu, nikoliv naopak. Nalezneme zde cáry stylů a žánrů naprosto napříč hudebním světem a přeci celá tvorba stojí soudržně na svých pevných nohách a tvoří osobitou homogenní směs. V MURDER BY DEATH nalézám emo-corovou agresivitu tlumenou pop-rockovými polštáři, doomovou náladotvornost provázenou jazzovou instrumentální hravostí a bluesovou bolestností, dokonce tu a tam naleznete i něco amerického folklóru. Přesněji řečeno podivně vyschýzované country prvky, kterou jsou prostoupeny většinou skladeb. Nad tím vším se svojí nakřáple dokonalou barvou hlasu poskakuje zpěvák a vokalista Adam Turla, jehož vnitřní náboj mi v ledačems připomíná feeling Nicka Cavea. Jeho výraz, kdy zpívá jako by mimochodem, nad skleničkou whisky v zapadlém báru, jenž vyrostl podél v mihotající dálavě ztrácející se prašné silnice, je naprosto k sežrání a já ho s radostí konzumuji i s navijákem.

MURDER BY DEATHKdo přežije? Kdo bude ponechán? Tato otázka se jako ranní mlha v horském údolí vznáší nad celou fošnou. Album je vlastně příběhem s černěokovanou tématikou. Vyprávění však probíhá prostřednictvím zcela nemetalových metod. Vše se točí okolo jednoho malého městečka, ve kterém se zalíbilo samotnému Ďáblovi. Jednoho dne přišel, zapadl do baru, začal chlastat a otravovat okolí. Po prokalené noci však jeden z místních bodrých vesničanů nakrmí třemi kalenými kulkami jeho záda. A co se nestane. Ďábel krvácí hustou tmavou tekutinu, která setsakra smrdí po pěkném balíku doláčů. A tak se najde pár místních podnikavců, kteří vymění obdělávání polí za obdělávání ďáblových ran, v nichž vidí výnosné naftové vrty. Jak ale znám našeho milého klučinu Satanovic, tohle se mu líbit nebude. Nemá totiž rád, když s ním někdo vyjebává. A tak se nad městečkem již v druhé skladbě rozprostře nad místní školou zkažený chorobný oblak měnící vše živé na nemrtvé. Co následuje? Zombie. Spousta mrtvých malých těl. Rychle hnijící maso. Rodiče odnášející v houfech své děti na hřbitov. Příběh pokračuje, lidé umírají a městečko si konečně připouští svoji zkázu a pokleslou morálku. Připravuje se tažení proti ďáblovi. Ten také nelení a chystá se ohněm pekelným olíznout stavení všech lhářů, ale to jen zevrubně nastiňuji začátek mnohem širšího řečiště, v němž se celý příběh valí. Jak to celé skončí? Poslechněte si sami, přece vám nepovím pointu.

MURDER BY DEATHHudba naprosto výstižně kopíruje vyprávění příběhu, zvláště kombinace nervních klavírních linek a violoncella celkovou atmosféru umocňuje k dokonalosti. Textový obsah často dává tušit, že když prolomíte zeď příběhu, objeví se témata mnohem závažnější, než je ona hravá hororová vyprávěnka. „Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?“je navíc prověřeno časem. Mám ho doma již hodných několik měsíců a stále se k němu rád vracím, což je u mne velkou výjimkou. Patří v mých uších k tomu, co je zatím neoposlouchatelné, což považuji za velmi silnou devizu.

 17

RIP
RIP

Verdikt

Emo-corová agresivita tlumená pop-rockovými polštáři, za-doom-aná náladotvornost provázená jazzovou instrumentální hravostí, nad tím vším odér paranoidně vyschýzovaného amerického country prostoupeného bluesovou bolestností. To vše zabaleno v horrorovém příběhu převázaném růžovou mašličkou pocákanou krví. Dokonalé!

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
9,5 / 10
Čtenáři
9,1 / 10

Další informace

Stopáž: 42:19

www.murderbydeath.com

Sestava

Skladby

  1. The Devil In Mexico
  2. Killbot 2000
  3. Until Morale Improves, The Beatings Will Continue
  4. Three Men Hanging
  5. INTERMISSION
  6. A Masters in Reverse Psychology
  7. The Desert Is On Fire
  8. That Crown Don't Make You A Prince
  9. Pillars Of Salt
  10. End Of The Line

Diskografie

Good Morning, Magpie (2010)
Red of Tooth and Claw (2008)
In Bocca al Lupo (2006)
Tribute 7'' for Matt Davis (2003)
Who Will Survive and What Will be Left of Them? (2003)
Like the Exorcist but More Breakdancing (2002)
Little Joe Gould (EP) (2001)

Jiné pohledy

9,5 / 10
Je pomalu zbytečné doplňovat RIPovu recenzi, neboť v tom hlavním se s kolegou shoduji, jedná se o dílo vystupující z šedivého lesa průměrnosti jako mohutná vzrostlá borovice ze zakrslé kosodřeviny. Silný kmen jasně vymodelovaného konceptu podpírá pevné větve zasněných melodií, které tvoří korunu oplývající těžkou hlavobolnou vůní postdoom jehličí i burcující čerstvostí pryskyřičného emo-rockového odéru. Jen to slůvko core bych si dovolil zcela vypustit a zůstat u obecné nálepky rock, která však v žádném případě nedokáže pokrýt celou šíři hudebního výrazu balancujícího s akustickou lehkostí i v postdoomové emotivnosti dobarvené klavírem i tklivě táhlými smyčcovými tóny, bluesově hravá instrumentace fascinuje samozřejmou neoposlouchaností i mnohých folklórních a coutry prvků (jsem možná blázen, ale v některých okamžicích mám pocit čehosi slyšeného i u JETHRO TULL) a jemně baladická popovost je ostrou sekerou osobitosti odsekávána od jakýchkoli náznaků sladké podbízivosti. Vokální příměr k Nick Caveovi pak považuji za hodně trefný. Každý poslech téhle desky pro mě představuje silný zážitek, kdy jemná nostalgie všudypřítomného klavírního „klinkání“, mrazivé smyčce i vokální bědování tlačí na hrudní koš, svírá mě hudba plná tísnivého očekávání, při kterém se ježí chloupky na nohou. Tohle je jako andělský tanec samotného ďábla.
Noisy | 12. prosince 2005