Na počátku byla novela Johna W. Campbella „Who Goes There“. Skvělý nápad umístit skupinu arktických výzkumníků tváří tvář mutujícímu organismu z hvězd a nechat je vydusit v atmosféře nejistoty nese stigma doby vzniku (1938) a z literárního hlediska je ledva průměrný. Nápadu se v roce 1951 chopil režisér Edward Hawks a natočil film „The Thing From Another World“. Organismus nabyl takřka frankensteinovské podoby a mladého Johna Carpentera vyděsil tak, že o 31 let později vyrobil remake...
Film
Když v roce 1982 přišel Carpenterův film „Věc“ do kin, rozhodně nevzbudil vlnu nadšení. V době, kdy stříbrnému plátnu vládl dobrosrdečný šišoun E.T., bylo jen málo jedinců připravených na bezskrupolózní gore smršť „from the outer space“. Kritika byla pohoršená, režisér původní „Věci“ měl pro remake pouze slova posměchu, diváci rychle zapomněli... Film vydělal necelých 14 milionů dolarů a neuhradil ani své náklady. Jak však léta běžela, karta se obrátila. Z „Věci“ se po právu stal kultovní film a jeden z nejuznávanějších horrorů, který má svoje pevné místo v dějinách žánru i filmu. Johnu Carpenterovi se podařil podobný žánrový milník, jaký vysochal Ridley Scott svým „Vetřelcem“ a to, že si ho dobové publikum nepovšimlo, na jeho závažnosti nic neubírá.
Oba filmy tvoří základnu kánonu tzv. survival horroru, tedy žánru, postaveném na velmi jednoduchém dějovém schématu: skupina lidí (jedinec) čelí cizáckému nepříteli v nehostinném prostředí, izolován(i) od svého mateřského světa. Ridley Scott toto schéma přetvořil bezmála do vizuálního umění, do stylizované a filmařsky precizně ošetřené matérie, která vyniká skvělou kamerou, výtvarným zpracováním a nadčasovým střihem. Naproti tomu Carpenter zůstal jako režisér takřka konzervativní. Na „Věci“ se krom na svou dobu neuvěřitelně nechutných efektů těžko hledá něco nadčasového v řemeslném slova smyslu. Je to bitva vybojovaná konvenčními zbraněmi, ovšem vybojovaná v takovém stylu, že může konkurovat i Scottovu gotizujícímu arcidílu.
John Carpenter dokonale využil prostředí od světa izolované antarktické základny USA číslo 31, na které bojuje nepřehledný boj skupinka psychicky zdeptaných polárníků. Ve filmu zcela chybí ženy a mezi osazenstvem je už od samého počátku patrné napětí, které vygraduje incidentem s norským vrtulníkem, objevem zmasakrované základny zjevně zešílevších seveřanů a zejména tajemné ledové rakve, ve které cosi chybí. Ono „cosi“ nabere záhy obludných rozměrů mimozemského organismu, který imituje živé tkáně a snaží se přežít za každou cenu. Podobně jako Vetřelec se skrývá uvnitř lidského těla, ale narozdíl od kyselinového monstra se projeví až tehdy, je-li ohroženo na životě. Polárníci pod vedením charismatického pilota R. J. MacReadyho tak zápolí mnohem více sami se sebou, s paranoiou, nedůvěrou, zmatkem a pošramocenou psychikou. Jsou uzavřeni v ledovém vězení bez znalosti toho, kdo je nepřítel a s vědomím, že jím může být každý z nich. Nikdo už nikomu nevěří...
Narozdíl od „Vetřelce“ chybí „Věci“ únikový prostor. Ripleyová má stále svůj únikový modul, ale Carpenterovi polárníci minuty od minuty jasně cítí, že pro ně je jediná alternativa úniku: smrt. Proto je atmosféra filmu tak bezvýchodná, syrová, neheroická. Stejnou hru, jakou hraje organismus s lidmi, hraje i režisér s diváky. Svůj film dělí do segmentů, rozčleněných stmívačkami, které často překlenují i několik hodin děje. Divák tak snadno ztrácí orientaci v dění a do poslední chvíle netuší, kdo je Věcí a zda vlastně v závěru zvítězí člověk, nebo mimozemský organismus. Atmosféru buduje Carpenter důmyslným střídáním tempa: od panoramatických záběrů základny, přes děsivé průjezdy kamery opuštěnými interiéry až k neskutečně brutálním mutačním sekvencí, které svojí řemeslnou kvalitou spolehlivě znechucují i po dvaceti letech. Jednou z klíčových složek je hudba italské legendy Ennio Morriconeho, který zvolil takřka ambientní prostředky: táhlé zvukové plochy a mrazivé repetice... zejména titulní basový motiv vyvolává opravdu nepříjemné pocity a jen umocňuje dojem izolace a bezvýchodnosti.
Podobnou úspornost vykazuje scénář, který obsahuje minimum dramatických dialogů, ale sestává se z naprosto přirozených reakcí aktérů. Výkřiky, nadávky, zmatené promluvy. Žádný patos, heroismus... pouze strach, afekt, zmatenost. Prostředí antarktické výzkumné stanice dokonale reflektují herci, v nichž není s výjimkou frajírka MacReadyho pranic sympatického. Každému běží především o vlastní kůži a pouze svéhlavný pilot v kovbojském klobouku jde za jediným cílem – zničit protivníka. Herci se dokonale vžili do situace a jejich výkony jsou těžko popsatelnou směsicí jakési improvizace, přirozenosti a přehrávání... Křehká chemie skupinky je naplno ocenitelná až při opakovaném shlédnutí, při němž se divák může pokochat i skvěle rozvrženou narativní strategií. A vzhledem k tomu, že atmosféra neztrácí opakováním na síle, je „Věc“ jasným titulem, který by neměl fanouškům na DVD chybět...
Hodnocení: 10/10
Bonusy:
Za bezpráví spáchané dobovým publikem si „Věc“ v roce 1998 vysloužila luxusní téměř hodinu a půl trvající dokument „The Thing: Terror Takes Shape“. Dozvíte se v něm neuvěřitelné detaily o každé složce filmu, shlédnete kvantum rozhovorů s každým, kdo byl po ruce (včetně hlavní herecké persóny Kurta Russela a režiséra Carpentera), vychutnáte si unikátní fotky a pozůstatky filmové výpravy. Dokument je vedený s fanouškovskou precizností a těžko si představit něco, co v tom zábavně natočeném výčtu chybí.
To vše je doplněno komentáři, bohatou dokumentací fotografickou, ukázkami z produkčního archívu, storyboardem, vystřiženými scénami, trailerem... Prostě vším, co si srdce fanouškovo žádá. Informační hodnota i pečlivost výběru svědčí o tom, že se filmu dostalo v DVD edici prvotřídní péče a divákovi obratem informační maximum, které rozhodně (a bohužel) není na formátu DVD samozřejmostí. Pokud vám přeci jen něco chybí, zajděte si na (ne)oficiální stránku filmu. Pochopíte, co obnáší pojem „kult“.
Film si můžete vychutnat v parádní pět jedničkovém zvuku v originálním znění, k dispozici je francouzská verze s Dolby Surround a italská verze v Dolby Stereo... Pro našince se nabízejí pouze titulky, nicméně právě originální zvuková složka dotváří onen neopakovatelný naturalistický nádech, takže neželte.
Existuje něco, co bych „Věci“ vytknul? Jedna ano. Interaktivní menu je opravdu hnusné a odfláknuté. Jenže už pouhý fakt, že si lze Carpenterovo mistrovské dílo vychutnat v takto luxusní edici navíc za přijatelnou cenu, překoná tisícinásobně obdobnou prkotinu. Takže se teple oblékněte, zhasněte a vzhůru do mrazivého šílenství, v němž věci ztrácejí své pevné tvary...
Hodnocení: 9/10
