IN FLAMES - Come Clarity

IN FLAMES - Come Clarity

IN FLAMES - Come Clarity

IN FLAMES - Come Clarity

IN FLAMES jsou jako populární román na pokračování. Hlavní hrdinové stejní, prostředí, čas a poměry jen o maličko poskočí dopředu a k tomu pokaždé relativně nová zápletka, vyúsťující v nový a stejně šťastný konec jako všechny ostatní před ním. V porovnání s tím, jak lze (za jistých, složitě definovatelných okolností) v jiných románech objevit netušený rozměr a poskytnout čtenáři neobyčejný zážitek, to sice není nic závratného, ale čtenář má alespoň definitivní jistotu toho, že se dobře pobaví, aniž by si mohl připadat ošizený. Což jest ostatně notoricky známou skutečností, kterou ovšem není na škodu si čas od času připomenout. Stejně jako se čas od času připomínají i samotní IN FLAMES a pokaždé zároveň nenápadně zdůrazňují, že stále mají  něco z těch kovaných mistrů cechu smrtelně melodického, za jaké byli od samého počátku považováni. Nejinak tomu je i v případě „Come Clarity“, nejčerstvějšího odlitku z ocelářské výhně dalekého severu, jež si kdysi dávno mohla z fleku patentovat schopnost zmrazit posluchače na místě jedním jediným nesmrtelným riffem.

IN FLAMES

Pravda, nesmrtelnost už dávno zmizela v nenávratnu, ale není toho zrovna málo, co nám po ní zůstalo. Přepevný dvojblok kytarové údernosti, vonící po thrash - death metalové neučesanosti a orámovaný naoko nekonečným proudem nových a nových melodií, nezaměnitelně syrový někdy zpěv a někdy nezpěv Anderse Fridéna a z toho všeho plynoucí charisma hodné kladného hrdiny akčního thrilleru. Jinými slovy, zbraně které IN FLAMES vždy padly do rukou jako ulité a se kterými pro ně není problém kdykoliv zaútočit znovu. Ještě aby také ne. Pokud se týče nějakého stylového škorpení, myslím, že protentokráte kapela nijak výrazně nehazardovala a soustředila se na to, aby výsledný efekt plně odpovídal jejímu známému zaměření a především aby byl co nejdůraznější a nejpřesvědčivější. Nebrat si servítky, vysypat z rukávu dostatek surového riffového materiálu, proložit jej výraznými melodickými prvky, poskládat to všechno dohromady do akorátních stopáží (jak jednotlivých skladeb, tak i celého alba) a servírovat s chladně nebezpečným úsměvem toho, kdo si je zatraceně jistý sám sebou. Přesně tak jako třeba právě ve zbrusu novém díle čtivé románové série. A nám nezbývá než si v něm zalistovat a kochat se nad tím, jak se ty hudební obrázky s každým dalším poslechem pěkně vybarvují. „Take This Life“ a „Versus Terminus“ v drsné pohlazení rozbrušovačkou, při němž zbude čas i na hlasitou rezignaci v refrénu, „Reflect The Storm“ a „Pacing Deaths Trail“ v rozmanitou malířskou paletu, vykreslující s odstíny mrazu nevídané obrazce a výjevy, či třeba „Dead End“ ve vzletný pěvecký duet krásky a zvířete (to když se k Fridénovi přidává sympatický vokál hostující Lisy Miskovské). Nejpoutavější chvíle ovšem přicházejí v „Crawl Through Knives“ (jak se celé album mělo jmenovat původně), jejíž fantastický refrén zní jako ozvěna nejslavnějších dnů minulosti. Tolik snad jen k některým z těch nejzásadnějším okamžikům alba, vystihujícím ještě blíže jeho pravý a lehce srozumitelný charakter, i když nepopírám, že navzdory tomu (vzácně) přijdou i chvíle, které připomenou pouhopouhou rutinu (klasicky tesaný riff v „Scream“).

Zápletku jsme tudíž hravě rozluštili, hlavní hrdinové (byť neznatelně zestárli), nám byli znovu sympatičtí a především to všechno znovu dobře dopadlo. Zaplaťpánbůh. Třebaže se definitivně uzavřela i poslední kapitola (mimochodem závěrečné outro „Your Bedtime Story Is Scaring Everyone“ se také povedlo výtečně), osobně „Come Clarity“ neodložím nijak hluboko a daleko, protože ho ještě nějaký čas budu potřebovat mít pěkně po ruce. A až i ten „nějaký“ čas uplyne, počítám, že mi to stejně nedá, a pustím se do něj znovu. Jako do pořádného románu, i když „jen“ na pokračování.

 54

Louis

Verdikt

„Come Clarity“ vás vezme na naučnou procházku historií IN FLAMES, tam a zase zpátky. A pokud nebudete chtít řešit, že krom jiného tuhle historii také pěkně shrnulo a zůstalo s ní stát na místě, máte se nač těšit.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
6,7 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 45:41

Produkce: Anders Fridén, Björn Gelotte, Jesper Strömblad
Studio: Dug Out & The Room Studios, Švédsko

www.inflames.com

Sestava

Skladby

  1. Take This Life
  2. Leeches
  3. Reflect The Storm
  4. Dead End
  5. Scream
  6. Come Clarity
  7. Crawl Through Knives
  8. Vacuum
  9. Pacing Deaths Trail
  10. Versus Terminus
  11. Our Infinite Struggle
  12. Vanishing Light
  13. Your Bedtime Story Is Scaring Everyone

Diskografie

Foregone (2023)
I, The Mask (2019)
Battles (2016)
Siren Charms (2014)
Sounds Of A Playground Fading (2011)
A Sense of Purpose (2008)
The Mirror's Truth (single) (2008)
Come Clarity (2006)
Take This Life / Leeches (single) (2006)
Used & Abused - In Live We Trust (DVD) (2005)
Soundtrack To Your Escape (2004)
The Quiet Place (single) (2004)
Trigger (MCD) (2003)
Reroute to Remain (2002)
Cloud Connected (single) (2002)
The Tokyo Showdown (live) (2001)
Clayman (2000)
Colony (1999)
Whoracle (1997)
Black Ash Inheritance (MCD) (1997)
Live & Plugged (VHS) (1997)
The Jester Race (1996)
Subterranean (MCD) (1995)
Lunar Strain (1994)
Demo 93 (demo) (1993)

Jiné pohledy

6 / 10
IN FLAMES mi ze všeho nejvíc připomínají mocného vápencového obra, který se před nějakými deseti lety překrásně rozběhl, před zhruba šesti lety zakopl a od té doby se potácí, rozpadá a nekonečně tápe. Na "Reroute To Remain" si kdysi vůdčí duchové melodického severského deathu položili otázku, zda chtějí být moderní, či tradiční a na dalších albech stále marně čekám na odpověď. Soudě dle "Come Clarity" bych tentokrát sázel spíše na tradicionalismus, byť by třeba polobaladická titulní skladba s padnoucím fňukáním Anderse Fridéna mohla hovořit o dalších možných směrech Plamenů. Převahu na albu má řízný severský mix deathu a heavíku, kterému ale pohříchu naprosto chybí dravost a melodická vychytanost prvních třech alb. Sice se Plameny i nadále snaží pěstovat melodický nu-metalový refrén, ale jsou v tom ledva průměrní a na takové SOILWORK musí stále jen se závistí pokukovat. Neříkám, že mě "Come Clarity" nebaví, ale přináší tak málo nového a neslyšeného, přínáší tak málo kvalitního, že raději sáhnu po skvostném triumvirátu "Jesters Race", "Whoracle" a "Colony", než bych se utěšoval tímhle krásně nazvučeným šidítkem. IN FLAMES jsou ve slepé uličce už příliš dlouho a ne a ne si vybrat, kudy jít dál.
Marigold | 6. února 2006

 

7,5 / 10
IN FLAMES jednoduše nemohou natočit špatnou desku. Nový výtvor z dílny švédského souboru workoholiků má dle všech předpokladů nejblíže k předcházejícímu titulu, ovšem taktéž nepohrne poměrně častými výlety směrem do minulosti. Jestliže „Soundtrack To Your Escape“ kladl důraz na co největší kontrast mezi agresivními thrash/death metalovými ataky na straně jedné a vznosnými maximálně hitovými refrény na straně druhé, novinkové album jde v tomto směru ještě dále. Oprávněné chartbreaking ambice mají „Crawl Through Knives“, „Take This Life“ a především titulní „Come Clarity“ (ano, Fridén s největší pravděpodobností nebude mít nárok presentovat takto vypjaté refrény na živo, ostatně live záznam takové „Evil In A Closet“ je toho jasným důkazem – viz. „In Live We Trust“), „Leeches“ nebo „Reflect The Storm“ zase uspokojí méně trendové posluchače. Suma sumárum - výtečně namíchaný koktejl nejrůznějších hudebních chutí, za který se IN FLAMES rozhodně nemusejí stydět. Vkusná retrospektivní jízda proti proudu času, takové skryté best of rekapitulující bohatou historii jedné výjimečné kapely – to je „Come Clarity“.
Reaper | 6. února 2006

 

6,5 / 10
Je možný, že už je to skoro deset let? IN FLAMES jsem měl vždycky hodně rád a za dobu co kapelu sleduju hodně vyrostla. Z ovlasených klučíků se stali ovousení muži a tomu odpovídá i hudba. Nehádal bych se s nikým pokud v ní vidí určitou dávku vypočítavosti, ale taky si nemyslím, že by všechno co hrají bylo nutně jen o penězích. Kapela sama se posouvá spíše tlakem doby a trendnů, než díky tomu, že by sama chtěla, ale rozhodně si nemyslím, že by to nebylo v pořádku. IN FLAMES jsou v podstatě zábavovka nadnárodní úrovně a z toho je potřeba vycházet. Tahle kapela nemusí v podstatě nic. Jen drhnout a hoblovat. Což dělají na plný koule. Po prvních posleších byla sice má stupnice hodnocení hodně pod pětkou, ale ono se to časem s dalšími desítkami poslechů zase nějak vstřebalo. Předchozí album se mi sice líbilo víc a dokonce hned od začátku, to je ovšem v pořádku. Všecnho lepší, než kdyby kapela donekonečna natáčela "Jester Race" a "Whoracle" tak jak jí k tomu někteří hard die příznivci tlačí. Škoda jen že plameny nevyužili potenciálu, který se jim podařilo probudit třeba v "Dead End" a nerozšířili ho na celou desku.
Louža | 5. února 2006