MNICHOV - Trest ...nebo jen další násilí?

MNICHOV - Trest ...nebo jen další násilí?

MNICHOV - Trest ...nebo jen další násilí?

MNICHOV - Trest ...nebo jen další násilí?

6. září 1972 se odehrálo drama, které značně otřáslo světem. Teroristická skupina Černé září zajala skupinu izraelských sportovců a požadovala po Izraeli propuštění zhruba dvou stovek vězňů. Izrael požadavek zamítl a záchranná akce německé policie skončila masakrem. Tyto události otřásly světem. Krveprolití na Olympijských hrách, na sportovní akci, která je pořádána jako mírové klání mezi národy. Nešlo sice o první teroristickou akci, ale pravděpodobně šlo o první takovou akci v přímém přenosu. Dodnes se některé záznamy objevují v tisku nebo v televizních dokumentech. Izrael odpověděl a odpověděl dle rčení „oko za oko“. Strůjci akce nebyli chyceni a souzeni, ale bez milosti likvidováni. Tyto události se staly inspirací pro nejnovější film režiséra Stevena Spielberga.

Mnichov

Spielberg se však k tématice postavil po svém. Jeho cílem bylo natočit film, který má vlastní uměleckou výpovědní hodnotu. Jeho záměr nebylo natočit dokument rekonstruující teroristickou akci a následné odvetné opatření izraelské tajné služby. Právě za to je jeho poslední dílo nejvíce kritizováno. Použil autentické záběry, ale pro větší část filmu se skutečností  pouze inspiroval. Ano, tak tomu skutečně je a osobně jsem tomu rád. Spielberg ve svém filmu vypráví příběh pěti agentů tajné služby Mossad, kteří byli pověřeni likvidací jedenácti klíčových osob. Na jednu stranu rozehrává klasické, již otřepané téma agenti proti agentům. Po prvních obětech Palestinci reagují, navíc díky několika chybám se do celé akce zaplete více tajných organizací, ale jen okrajově, byť jedna narážka na praktiky americké tajné služby opravdu stojí za potlesk. Boj, který může mít politický důvod, ale asi nemůžeme doufat v jeho konečné urovnání. Násilí plodí opět jen násilí, ale ani jedna strana nechce nebo nemůže ustoupit. Velitel skupiny s krycím jménem Avner v brilantním podání Erica Bany je pouze nahraditelnou figurkou. Uvědomuje si to, ale nepochybuje o smyslu své akce. Nebo snad ano?

Mnichov

Spielberg nám neukazuje rekonstrukci špionážních potyček ze sedmdesátých let. Hodnota jeho snímku leží v jiné rovině. Poslouchejte rozhovory, které jsou zdánlivě mimo děj. Sledujte proměnu hlavních hrdinů. Od jejich nervozity před prvním výstřelem až k postupnému ztrácení sebe sama. Jejich počáteční nadšení, že budou mečem pomsty až k pochybnostem nad vlastními činy. Ne snad, že by si špičky teroristických skupin nezasloužily trest, ale zda tato snaha někam vede. Každý je nahraditelný, na obou stranách. Od konkrétního tématu v úvodu filmu se Spielberg dostane do mnohem obecnější roviny. Ostatně, jak moc se za těch třicet let změnilo? Skutečně Izrael svou odvetnou akcí něčeho dosáhl? Existuje vůbec nějaké východisko? Mnoho otázek „Mnichov“ předkládá, ale žádnou odpověď. Hlavní postava si navíc prožívá osobní drama. Do akce se pouští v době, kdy se svou ženou čekají narození dítěte. Opouští tak nejenom svou zemi, ale i svou rodinu. Nevím, proč zrovna člověk v této situaci je povolán do služby, ze které s velkou pravděpodobností není návratu. Vidím v tom trochu hollywoodské účelovosti a hry na city, ale na druhou stranu tato část příběhu přispívá ke kompaktnosti děje a proměna Avnera je o to intenzivnější.

Mnichov

Za největší klad filmu považuji, že v něm částečně splývá tradiční pojetí dobra a zla. Pohled je ze strany mstitelů, ale slovo má i druhá strana. Ostatně rozhovor Avnera s jedním Palestincem o tom, kdo je v tomto sporu v právu, považuji za klíčový. Teroristé útočí na civilisty, ale při každé odvetné akci rovněž umírají nevinní. Kdo je vlastně agresorem? Možná právě proto byl Spielberg, původem rovněž Žid, z izraelské strany kritizován. Byl ale nepochopen. Není zde přímé zastání se obětí, nejde ani o přímou kritiku aktérů pomsty. Ano, obsahuje drobný náznak, že když odvetná opatření sklouznou do roviny osobní pomsty, začíná se dít něco, co nemělo. „Mnichov“ tak zpracovává velmi aktuální tématiku. Především v závěru filmu jako bychom nesledovali třicet let staré události. Spielbergův film obsahuje mnoho hlubších myšlenek a sděluje je velmi intenzivním způsobem. „Mnichov“ si určitě nenechte ujít, není mnoho podobných filmů. Nesnažte se v něm najít, kde se od skutečnosti odchyluje, ale nechte jej na sebe působit, vstřebejte to, co nám Steven Spielberg chce sdělit.

Mnichov

 129

Manatar

Verdikt

Vynikající film, který zpracovává třicet let staré události, ale svou tématikou i pojetím je velmi aktuální. Filozofický podtext, akční scény i osobní drama hlavní postavy tvoří kompaktní celek, a i přes svou délku si film udrží napětí. Steven Spielberg nám předkládá dílo, které dokáže zapůsobit na emoce, ale zároveň nás i nutí k zamyšlení.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
8,8 / 10

Další informace

Stopáž: 164 min.

MUNICH
[USA 2005]

Režie: Steven Spielberg
Scénář: Tony Kushner, Eric Roth
Kamera: Janusz Kaminski
Hudba: John Williams
Hrají: Eric Bana, Daniel Craig, Ciarán Hinds, Mathieu Kassovitz, Ayelet Zorer, Geoffrey Rush a další
Premiéra v ČR / SR: 2. února 2006

www.munichmovie.com/

Jiné pohledy

RIP
8 / 10

K příběhu a tématu, které bylo zvoleno, zde již vše podstatné asi bylo řečeno. Doplním jen, že mne naprosto uchvátilo jakým způsobem je film natočen a jak moc je retro styl sedmdesátých let realistický i v sebemenších detailech, v kameře… Ovšem nejen příběhem a sedmdesátými léty Mnichov je živ. Poněkud protichůdné principy, kterými se film činorodě hemží dávají vyniknout některým postavám, které právě tímto způsobem čerstvý šedesátník Spielberg výrazně rámuje a nechává je svoji přirozenou výjimečností vystupovat z příběhu, i když hrají třeba sebepodružnější roli. Ať už se jedná o člena špionážního týmu s výraznými, typicky seveřanskými rysy, podivně familiérní tajemnou „dámu“ obklopenou loajálními generály, teroristického bosse nabízejícího hotelovému sousedovi prášky na spaní nebo francouzského předáka informační mafie coby gurmána se slabostí pro poctivě gastronomické speciality. Možná trochu otřepaný trik, který ovšem některým postavám dodává neuvěřitelné charisma, aniž by jim ubíral cokoliv z jejich civilnosti. ... [23. května 2006]

 

Valtřík
7 / 10

Mnichov je bezesporu kvalitní film, ale není všechno zlato co se třpytí. Na
jednu stranu maximálně oceňuji Spielbergovu odvahu a oproštění se od obecně zažitého výkladu tehdejších událostí. Nakonec i ta ignorace historických konsekvencí není na škodu, pouze je potřeba si uvědomit, že pojetí filmu je zde jen nosným kamenem pro vyjádření mnohem obecnější myšlenky. Na straně druhé ovšem nelze přehlédnout (a akceptovat) neuvěřitelnou aroganci amerických autorů, kteří se ani v nejmenším nesaží skrýt svou povrchnost. Pan režisér nám předkládá k věření silně pohollywoodštěné téma, ale především myšlením, konáním a motivy hlavních postav. To co se na plátně představilo jako izraelský zabiják, dle mého názoru není nic jiného, než představa izraelského zabijáka v hlavě občana národa, který je jakýkoliv, ale především naprosto jiný. V samotném příběhu pak úsměvně působí diletantství způsobu provedení odplaty - zřejmě i proto ve filmu úplně chybí složka policie. Pokud se vrazi opravdu spolehli na jednu organizaci, s níž se nepokrytě domlouvali po telefonech a na ulici, znamenala by přítomnost vyšetřovatelů konec filmu odhadem už po dvaceti minutách. Ale nešť, kung pao vařené v Evropě pozře číňan jen s největším odporem, stejně
jako Ital v Novém Jorku špagety. Trocha přizpůsobení místní chuti je nutná všude. Sice si myslím, že tady už panu direktorovi ruka s civilizačním kořením nad hrncem Mnichova poněkud ujela, ale i tak s povděkem kvituji, že využil svého postavení ve filmové branži a do tohoto kontroverzního námětu se pustil. Domnívám se totiž, že ten samý film by méně profláklému jménu hravě zlomil vaz. ... [7. března 2006]

 

Marigold
9 / 10

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak.

Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá...

Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí.

Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. A to, co říká, by měl každý zvážit... ... [3. února 2006]