DEVIN TOWNSEND - Synchestra

DEVIN TOWNSEND - Synchestra

DEVIN TOWNSEND - Synchestra

DEVIN TOWNSEND - Synchestra

Dlouho očekávaný dýchánek. Vlastně ani tak dlouho ne. Devin se v poslední době docela pochlapil a začíná to sekat jak Baťa cvičky. Až to trochu zavání jistým metalově spřízněným Pítrem tentonocem ze Švédska. Hned ze začátku musím říct, že se nám navzdory mnoha nadrženým fanouškům rozmohl v redakci jakýsi townsendovský odboj bojkotující Devinovu božskost. Vyčpělý ctitel Marigold si dokonce dovolil označit Devyho hudbu jako : „materiál pro emancipované metly“. Já osobně v tomhle sporu stojím asi tak  uprostřed.  

DEVIN TOWNSEND BANDNejdříve si musíme definovat pár věcí. V případě Devina Townsenda se mi zdá, že mu slavné jméno začíná trochu přerůstat přes hlavu a očekávaní do něj vkládaná začínají být maličko mimo mísu. To bych tedy rád označil za první  townsendovský komplex a s vaší pomocí bych ho rád prolomil...tedy...no zatlačte..hej rup...úúúúú...úúú...křup! Tak a teď druhý a poslední postulát. Jakousi zvrácenou náhodou týkající se druhého townsendovského komplexu zavládl mezi lidmi názor, že je snad Devin nějaký vynikající producent, nebo co... To je BLBOST! Ano, opakujte po mně BL-BOST. Ano tak...teď vy... skvěle! Skutečnost je taková, že zvuk valné většiny jím produkovaných desek stojí za starou belu (ne těch, na kterých jen spolupracoval – deska SOILWORK díky němu kupříkladu hodně získala). Tedy pokud se někdo z vás vyloženě nespecializuje na poslech vysoce přehulených vyšších frekvencí, nebo nejste profesionálním posluchačem šumu. Pro všechny ostatní mám skvělou zprávu, protože „Synchestra“ je v tomhle (a nejen v tomhle) ohledu asi „nejnormálnějším“ Townsendovým dílem. Zálibu ve vyšších frekvencích sice neztrácí, ale působí méně „rozšuměle“ než její předchůdce. Změny se nevyhnuly ani hudebnímu obsahu. Úmyslně píšu změny, protože zcela vylučuji fakt, že by se třeba jednalo o nějaký monument, milník, nebo tak... Zbožštění jsme už vyloučili na začátku recenze. Skutečnost je taková, že se hudební náplň pohybuje takřka na chlup v mantinelech, které Devin definoval předchozími alby. Nenajdete tu asi nic, co by vás nějakým zásadním způsobem překvapilo. Zásadní změnu vidím nikoli v obsahu, ale ve formě s jakou jsou ony nápady podávány. Celkově je totiž struktura skladeb na první pohled až antitownsendovsky přístupná bližšímu zkoumání. Celý materiál je hodně otevřený, i když mu při bližším ohledání nechybí titěrné detaily. Obecně mi „Synchestra“ přijde jako dílo, které je formálně hodně blízko k běžnému pojetí progresivní hudby tak, jak se dnes běžně hraje. Deska, která je v určitých momentech asi vůbec nejblíž k nějaké formální škatulce z toho, co Devin za své hudební působení vytvořil a zároveň má hodně blízko i ke zbytku jeho vlastní tvorby. To je u Devina také poněkud netradiční fakt. Většina ostatních věcí už platí z minula. Hudba je to stejně tak jako její předchůdkyně takřka nepopsatelná. Z ostatních dojmů bych heslovitě vypíchl třeba vokální linky, ve kterých se začíná Devin čím dál tím víc nacházet. Přes holokaust, který tropí v SYL, jeho hrdlo asi moc netrpí, protože se mi zdá že melodicky zpívá skoro líp něž kdy v minulosti. Pak se mi dost líbí inspirace pouťovým flašinetem. Nevím, jestli za to může název desky, ale cítím v novém materiálu nezanedbatelné vlivy klasické hudby.

Závěr asi vynecháme. Tahle kapitola nebude ještě dlouho uzavřená a každý z vás si bude chtít určitě v diskusi přihřát polívčičku, takže to dořešíme pak. Jen bych si sem tak s dovolením hodil pár nahodilých výkřiků ze tmy. Terria – zajímavé, Ocean Machine – velmi dobré, Accelerated Evolution – překvapivě nezajímavé,  Synchestra – skvělé, asi nejlepší.  

 169

Louža

Verdikt

Superpozice všech dosavadních alb sólové dráhy Devina Townsenda. Víc dodávat asi netřeba. Moc hezký dílko.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 65:20

Produkce: Devin Townsend

www.hevydevy.com

Sestava

Skladby

  1. Let It Roll
  2. Hypergeek
  3. Triumph
  4. The Babysong
  5. Vampolka
  6. Vampira
  7. Mental Tan
  8. Gaia
  9. Pixillate
  10. Judgement
  11. A Simple Lullaby
  12. Sunset
  13. Notes From Africa

Diskografie

Epicloud (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2012)
Ghost 2 (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Ghost (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Deconstruction (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Addicted (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ki (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ziltoid The Omniscient (2007)
Synchestra (2006)
Accelerated Evolution (2003)
Terria (2001)
Physicist (2000)
Infinity (1999)
Ocean Machine: Biomech (1997)

Jiné pohledy

10 / 10
Oprosťme se od různých spekulací, úvah či dokonce předpojatostí a pokusme se přijmout s otevřenou myslí to, co k nám může promluvit. Neb jen prostí duchem projdou do Království nebeského. AMEN. Tak pravil Devin!?

Pokud bych měl charakterizovat Devinův nový hudební projekt pod názvem „Synchestra“ jedním slovem, pak bych použil slovo SYNERGIE. „Synchestra“ je tsunami různých hudebních žánrů, zvuků nástrojů, kakofonií, melodií, hlasů lidí, zvířat, … a synergicky, navzájem se doplňujíce, spějí v sebevyjádření k poslední minimalistické skladbě „Notes from Africa“. Každý tón v této desce je podřízen expresivnímu vyjádření pocitu skladatele. I přes početné zastoupení hudebních nástrojů, mezi nimiž je například banjo, klavír, harfa, působí vše přirozeně a zapadá do celého konceptu alba. Běžným zvykem hudebního mainstreamu je maximální využití jednoho nosného tématu nebo myšlenky, ale zde, ve valící se vlně zvuku, se vám nepředkládá v krásném lesklém obale žádná „vata“ a během jedné skladby se střídá hned několik motivů, přičemž ani jeden není natolik zvýrazněn, aby zastínil ostatní. Towsend zhmotňuje andělské sféry ve skladbě „Mental Tan“ nebo posluchače uvrhne do chaosu svým známým způsobem v 59 vteřině druhé skladby „Hypergeek“, či pozve na polku vampírů – a k tomu ještě dementních - 5. skladba pod názvem „Vampolka“. Zdá se, že názvy skladeb tohoto alba jsou zde snad jen pro rychlejší orientaci posluchače, neboť závěr jedné skladby plynule přechází do skladby další. Tuto desku není opravdu vhodné poslouchat jako kulisu k jakékoliv činnosti, ale vyžaduje, ba co víc – přímo si zasluhuje, plnou pozornost posluchače, za což ho odmění nevšedním hudebním zážitkem. Celé album je velice vyrovnané, není zde špatných skladeb a navíc z desky je cítit, že se při jejím nahrávání všichni velmi dobře bavili.
Nejenom obsahem, ale i technickým zpracováním je deska nahraná a namixovaná s největší pečlivosti a profesionalitou.
Dovolil bych si tvrdit, že „Synchestra“ je nejlepším Devinovým albem v jeho tvorbě, a vytváří jistý pomyslný hudební mezník, který se bude velmi špatně překonávat.

„Terrii“ jsem udělil deset možných bodů z deseti a „Synchestře“ i přes pocit jistého DEJAVU, neb snad o všem je možné se vyjádřit, že zde již jednou bylo, nemohu dát méně. Věřím, že toto album si najde své posluchače stejně tak i zaryté odpůrce, ale to je jen správné.
Bez jakékoliv stopy sekularizace stavím tě božský Devine na pomyslný piedestal a těším se na tvůj další počin.
Pyrhos | 17. února 2006

 

7,5 / 10
Pouze navážu na Loužu: "Synchestra" - příjemné. A o to šlo Devinovi především, nemám pravdu?
Shnoff | 8. února 2006

 

5,5 / 10
Osobně jsem nikdy nepochopil KVLT vypěstovaný kolem osoby Devina Townsenda. I přes některé povedené věci mi jeho tvorba vždycky přišla taková nijaká a ani "Synchestra" není bohužel tím dílkem, které by mi tenhle názor vyvrátilo. "Mlha" ve zvuku nezakryje přímočarost materiálu (taková "Vampira" by se ztratila v setu většiny klasických heavy metalistů) nejen v kytarách, a byť Devin samozřejmě loví mezi vícero styly, poslech podobných záležitostí mi (s výjimkou vkusné "Notes Form Africa") žádnou velkou radost nečiní. Osobně to tedy cítím jako čistokrevný průměr, který ničím neotravuje ani nevyrušuje, ovšem že bych z něj plesal štěstím, to rozhodně také nehrozí. A poslech písně "Babysong" s koledovým refrénem bych si skutečně zopákl jen velmi nerad.
Darkmoor | 8. února 2006

 

5 / 10
Že by byl Devin Townsend na konci s dechem? Těžko se mi to věří, když minulý rok přispěchal s výborným albem STRAPPING YOUNG LAD, ale jeho "sólová" tvorba má sestupnou tendenci. Hlavně nesnesitelně nudný úvod alba v plné nahotě ukazuje na vykrádaní vlastní již tak dosti vysychající studnice nápadů, kde snaha zamaskovat absenci zajímavých momentů nic neřešícími a zdlouhavámi hudebními plochami je více než zřejmá. Časem se však mistr Devin přeci jen vypne k tu a tam zajímavému motivu či celé písni ("Gaia"). Toto je však v až příliš nepříznivém poměru naředěno s hromadou hudební vaty, které je na "Synchestra" až povážlivě mnoho.
Dalas | 7. února 2006