ROB ZOMBIE - Educated Horses

ROB ZOMBIE - Educated Horses

ROB ZOMBIE - Educated Horses

ROB ZOMBIE - Educated Horses

Vůdčí představitel druhdy velmi populárních elektro-thrash n´rollových nihilistů WHITE ZOMBIE se, jak je dobře známo, již před dlouhými osmi lety vydal na neméně úspěšnou sólovou dráhu, na které se prezentoval v o něco přímočařejší, hitovější podobě, než před tím jeho k ledu uložená mateřská kapela. Fantastický sólový debut „Hellbilly Deluxe“ (1998) opatřený znamenitou produkcí Scotta Humphreye s hostujícím vkladem dvou slovutných mlátiček Tommyho Leeho a Johna Tempesty tehdy rozcupoval svou agresivitou a zároveň bravurní hitovostí početnou konkurenci amerických zrůdiček a ROB ZOMBIE tak udržel krok s tehdy na vrcholu působícím MARILYN MANSONEM. Druhé album „The Sinister Urge“ (2001), byť stejně kvalitně ošetřené jako debut, však nepřineslo zdaleka tak silný materiál. ROB ZOMBIE se poté začal věnovat spíše kariéře režizéra béčkových horrorů, a tak se pauza mezi alby přerušená jen zajímavým výběrem „Past, Present And Future“ (2003) začala neúnosně natahovat. Současnost však znamená třetí řadové album „Educated Horses“, na kterém se poprvé představuje od MARILYN MANSONA zběhlý kytarista a skladatel Johny 5. Scott Humprey jakožto Robův dvorní producent setrval, bohužel kvalita materiálu nikoliv, ale o tom trochu níže.

ROB ZOMBIERozčarování, které ve mě vyvolalo nové album „Educated Horses“ mě ani tak nepřekvapilo, neboť je dobře známý fakt, že ROB ZOMBIE je dnes spíš celebritou (než zapáleným muzikantem), která si v posledních letech k hudbě jen tak ve svém volném čase odskakuje. Nový materiál je zdaleka nejvlažnějším albem, na jakém se kdy tento podivín ukázal. Pryč je údernost dávných skladeb „Superbeast“, „Dragula“ či „Living Dead Girl“, po výrazné vypalovačce jako by se zem slehla. Celá novinka na mne působí jakoby nahraná z povinnosti, aby měl interpret zase na pár let pokoj, vždyť ROB ZOMBIE, to je značka. A ta se přeci velmi dobře prodá, nebo ne? Velmi unavený a nenápaditý materiál tak částečně vylepšují líbivější skladby „American Witch“, „Foxy, Foxy“ a závěrečný válec „The Lords Of Salem“. ROB ZOMBIE současnosti, to je notně vyčpělý big beat, jaký ve svých nejslabších chvílích předkládal třeba horrorový děda ALICE COOPER....nic víc. Dříve démon ze strany neživých, král nočního světa, tajemný reverend, nyní jen směšná karikatura, pod jejímž povrchem se skrývá stárnoucí chlápek, který si v minulosti získat potřebný statut, aby dnes jen občas pro pár dukátů zvedl zadek. Je mi jasné, že na turné to bude o něčem jiném, Robův strašidelný spektákl předvede vynikající show, ale tak či onak to nic nezmění na faktu, že s „Educated Horses“ tento komiksový kutílek díru do hudebního světa určitě neudělá. Já vím, ROB ZOMBIE nikdy nebyl o boření nějakých muzikálních horizontů, vždy šlo v jeho případě o zábavu, ale ani tu na jeho nové fošně nenacházím....bohužel. Asi by měl Rob začít bilancovat, jestli to, co dělá, má ještě vůbec smysl. Vzhledem k tomu, jakou rockovou kapacitou byl před deseti lety, je hodnocení jeho nové desky „Educated Horses“ velmi nízké a je více méně za zvukovou stránku alba, která je dle očekávání precizní.

 11

Stray

Verdikt

Pouhý stín toho, co ROB ZOMBIE předvedl na svém prvním sólovém albu „Hellbilly Deluxe“ nebo v dobách WHITE ZOMBIE. Velmi vyčpělý big beat, který autor nahrál jen tak mimochodem, aby bylo za co se bavit.

Hodnocení

Autor
4 / 10
Redakce
4 / 10
Čtenáři
5,6 / 10

Další informace

Stopáž: 37:00

Produkce: Rob Zombie a Scott Humphrey
Studio: Chop Shop Studios, LA

www.robzombie.com

Sestava

Skladby

  1. Sawdust In The Blood
  2. American Witch
  3. Foxy, Foxy
  4. Seventeen Years Locust
  5. The Scorpion Sleeps
  6. 100 Ways
  7. Let It All Bleed Out
  8. Death Of It All
  9. Ride
  10. The Devil´s Rejects
  11. Lords Of Salem

Diskografie

Educated Horses (2006)
Past, Present And Future (2003)
The Sinister Urge (2001)
Hellbilly Deluxe (1998)

Jiné pohledy

4 / 10
Po netradičním úvodu hodícím se spíše k nějaké goticky metalové zadumanosti, nastoupí poněkud konvenční, ale stále energický rob’n’roll, stejného stylu na jaký jsme u odredovaného Krakonoše uvyklí. Bohužel, jak již Stray nastínil v recenzi, jedná se o několikrát vyluhovaný šálek, prostý síly, kterou měli vybrané kousky z ROBovi minulosti. Rovná rytmika, vypulírovaná špína v podobě samplíků na pozadí, podobná stavba jednotlivých skladeb, poněkud pomalejší velmi podobná tempa a melodické postupy vzbuzující dojem určité povědomosti dělají z tohoto materiálu nepříliš zábavnou kaši, která byla zřejmě uvařena příliš rychle.
RIP | 25. dubna 2006