ARAKAIN - Labyrint

ARAKAIN - Labyrint

ARAKAIN - Labyrint

ARAKAIN - Labyrint

Jak přežít hvězdu? O tom by mohl pražský ARAKAIN, respektive „věčná“ trojice Jiří Urban, Zdeněk Kub a Mirek Mach, už pomalu začít psát knihu. Jen co se zahojily rány po odchodu Aleše Brichty a náhrada v podobě výtečného hlasu Petra Koláře začínala být akceptována i těmi nejzarytějšími „BumBarofily“, přišla ťafka sólových aktivit posledně jmenovaného a skupina se tak rázem ocitla v další nezáviděníhodné situaci. Kde totiž vzít adekvátní pěveckou náhradu? Leč svět je malý a o náhody tu není nouze, a tak jsme již při derniéře toho, co okouzlil ženy bez rozdílu věku tklivými seriálovými melodiemi mohli posoudit hlasovou výbavičku novice Honzy Toužimského. A rozhodně bylo na co se těšit do budoucna, což potvrzovaly i koncertní výkony.

Změna za mikrofonem samozřejmě nebyla tou jedinou novinkou v kapele za poslední rok. Ale ještě než mi to hanlivými slůvky vyčtete a vztyčenými prstíky pohrozíte, musím (při vší úctě k bubnování Marka Žežulky) dodat, že situace ohledně vhodných kvalitních bubeníků je u nás rozhodně mnohem lepší té pěvecké. Výpomoc mlátičky Romana Lomtadzeho měla sice jen krátké trvání, na novince však už řádí plnohodnotný člen klanu Kainů a sice Lukáš Doksanský (ex-kupříkadu KING SIZE). K tomu se však ještě dostaneme.

ARAKAINPohledem do diskografie si ujasněme, že ARAKAIN bezesporu patří mezi pracovité kapely. Není snad roku, aby se něco s jeho logem neobjevilo, když už ne řadová nahrávka, pak alespoň živák, DVD nebo knížka. Tuto chvályhodnou aktivitu zřejmě nutno přičíst na vrub skutečnosti, že všichni „strunatci“ jsou i skladatelsky potentní. Materiál tak nestojí a nepadá na kreativitě jen jednoho člověka a případné hlušší období může zachránit někdo další. A jestliže posledně bylo to nejlepší podepsáno hlavně jménem Zdeňka Kuba, na „Labyrintu“ se do patřičných obrátek vrací motor Jirky Urbana. Hlavně z jeho autorské dílny se totiž pro dnešek rekrutuje to povedené, ať už jde o jasné trumfy - v podobě závěrečného „Ztracenýho světa“, kde tradiční riff střídá hodně povedený refrén s postupnou zahušťovačkou klávesových sborů a předposlední věci „Vinen“, s vtipně zakomponovaným kytarovým motivem „Už ho vezou“ z alba „Farao“ - nebo slušnou úvodní jízdu „Vir“, která zbyla ještě z nahrávacího session k „Warning!“,  či ve středním tempu vedený „Bláznův labyrint“, trestaný Doksanského „čínou“. K povedeným číslům od ostatních nutno připočítat Machovu melodickou klipovku (mimochodem, klip se tedy příliš nepovedl...) „Ďábelská hra“, ale hlavně a především výtečného „Prospektora“, jakožto první příspěvek Jana Toužimského v novém působišti. Pěkné zápisné, jen houšť a větší kapky. Ostatní materiál bohužel zaostává. Ne že by se jednalo o nějaké velké průšvihy, pouze je to strašně předvídatelné a očekávané. Prostě klasický „nový“ ARAKAIN, s drobet jinak poskládanou mozaikou akordů. Nic víc. Pochopitelně po tolika deskách nutno očekávat „povědomé“ melodie a riffy („Nastal čas“ kupříkladu), jenže poslechu to rozhodně neprospívá.

Pojďme na zvuk. Je opravdu hustý, s hodně dopředu puštěnými dupáky, Lukáš Doksanský má tak velké možnosti vyřádit se. Pravda, bicí musí stále zapadat do vymyšlených šablon a stylu skupiny, ale i přesto je rozdílný ruko(noho)pis znát. Skupina jde s dobou a díky tomu zní hodně svěže a moderně. Hráčské výkony stabilní trojice asi nemá cenu příliš rozebírat, i když bych osobně uvítal víc kytarových sólových kudrlin. S důrazem na rytmus a prostý riff se totiž nějak vytrácí dávné mezihry či techničtější instrumentální pasáže, což je myslím škoda. A jak obstál kralevic Jan? Inu, nemá možná tak precizní frázování jako Petr Kolář, ale jinak netřeba mít obavy. Hlas je trochu více upozaděn do kytar, než tomu bývá v kraji zvykem (kapela tím chce zřejmě demonstrovat semknutost - tedy hlas jako rovnocenný nástroj), ale nevadí to příliš, rychle si zvyknete (snad jen sloky v „Demonovi“ už jsou za hranicí srozumitelnosti).

Na shrnutí odkazuji do verdiktu a závěrem snad jen vysvětlení: pokud postrádáte jakoukoliv zmínku o textech, nutno říci, že bohužel není o čem psát. Jestliže se na „Warning!“ snad mohlo chvílemi i zdát, že žalostná textařská bilance nabírá zlepšení, na „Labyrintu“ je všechno pryč. Objeví-li se něco trochu ucházejícího, válcuje to vzápětí nějaká banalita či rým za každou cenu. Jako jediný (a dodávám, že pouze tradičně metalový) text by tak možná obstál „Ztracenej svět“. A to je žalostně málo.

Foto: Jiří Rogl
převzato z www.arakain.cz

 44

Darkmoor

Verdikt

Ač v sestavě s dvěma novici, je nová deska ARAKAINu přesně taková jak se dalo čekat. Teď jen rozhodnout, zda je to dobře, nebo špatně?

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
6,5 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 50:42

www.arakain.cz

Jiné pohledy

6,5 / 10
Je to ARAKAIN, jak ho známe (nehovořím o zoufalém logu, které bohužel nezůstalo jen výsadou „Warning!“), a přece to není ARAKAIN, jak ho známe. Honza Toužimský zpívá jako Petr Kolář (místy až skoro identicky, tedy alespoň co se frázování týče), Lukáš Doksanský hraje jako Marek Žežulka, a oba dva spolu se stabilním triem Jiří Urban, Mirek Mach a Zdeněk Kub také dali dohromady třináct skladeb, které jakoby z dílen arakainovských vypadly. Jenže jen čtyři z nich (jmenovitě „Vir“, „Prospektor“, „Ďábelská hra“ a „Vinen“) se mohou pochlubit opravdovým arakainovským potenciálem, čítajícím především zdravě rvavou energii, výborné riffy a padnoucí melodie (texty ponechávám stranou, i když z nich je naprosto zřejmé – viz. „Prospektor“ nebo „Vinen“ – že když se svěří povolanějším rukou, než kterými kapela momentálně disponuje, je to rapidně lepší). Jak si to vysvětlit, nevím. Jediné, čeho jsem opravdu schopen, je zapochybovat, zda je to skutečně ve všech třinácti případech náš starý dobrý ARAKAIN.
Louis | 27. dubna 2006