Byl vlahý podvečer, možná i Máj, leč těžko určit přesnější datum, když Beverly Hills je pokaždé jako vymalované. Před klubem Peach Pit After Dark, tak hanebně uzmutým nebohému Natovi, již netrpělivě postává hlouček nedočkavců, když tu u chodníku zastavuje luxusní sporťák a z jeho útrob vyskočí světácky oblečený Steve, až mu andělská kudrlinka trvalé ondulace neposedně poskočí na hlavě:
„Ahoj Brandone,“ zahalasí směrem k zvolna přicházejícímu kamarádovi a jejich dlaně rozráží vzduch, aby vzápětí zvuk onoho pověstného nekompromisně chlapáckého plácnutí zaplnil slechy kolemstojících. „Kam se tak loudáš, brácho?“
„Ále,“ utrousí mladý muž neurčitého věku s unuděnou grimasou šéfa studentských novin. „Donna pozvala Kelly na Rayův koncert, tak se musím jít taky mrknout a moc se mi tam nechce, víš přece, že netancuji...“
„HAHA,“ směje se naducaný růžolící andílek s již dávno překročeným zenitem roztomilosti. „Bude to dobré, uvidíš. Ray je pašák, ať si ten žárlivec David říká co chce! A víš, že ho dokonce odmítnul pustit ve školním rozhlase? No věřil bys tomu?“
„Skutečně?“ zažehne se náš bojovník s nespravedlností spolehlivě na první pokus jako dvacet let starý Saab. „To už přehání, pojďme to řešit!“
„A neměli bychom jít dovnitř? Aby se holky nezlobily? Clare už tam asi taky bude...“
„Klid brácho, před Rayem bude dneska večer hrát ještě nějaká KHYMERA, takže času máme dost! Co ten David? Nebere on drogy? Není alkoholik?...“
Opusťme teď oba jinochy s čtyřicítkou až smrtí na krku a nahlédněme do sálu. Pod pódiem už totiž nožkou netrpělivě podupává Valerie, významně ukazuje na hodinky, jakoby tím chtěla chystající se kapelu postrčit k větší rychlosti. Vypasovanou hrudí hýbe spravedlivé rozhořčení, výbuch hněvu lze očekávat každým okamžikem. To už se ale zpěvák chápe mikrofonu: „Yeah, bejby en džentlmen, my jsme kapela KHYMERA. No spíš studiový projekt, za kterým stojí tady náš všeuměl Daniele Liveranni. On je fakt dobrý, dokonce napsal i rockovou operu. No a já taky hraju na baskytaru v PINK CREAM 69. Máme rádi klasický hard rock, glam, trochu BON JOVI, trochu BRIAN ADAMS, občas třeba KISS, chápete, ne? Jsme moc rádi, že nás tady Jamie Waters pozval, jeho a podobné lamače ženských srdcí z osmdesátých let samozřejmě taky obdivujeme. Tak co? Je tady někdo? Jste připraveni na padesát minut rockového staromilství? Pojďme na to, cesťák byl dost mastný. Van tů, van tů srý fó...“
„...takže si myslím, že on může mít taky tu nemoc chronické žárlivosti. Co kdybychom mu doporučili návštěvu psychologa?“
„Dobrý nápad!“ souhlasí Steve. „Jsi hlavička kamaráde, pojď si na to plácnout!“
PLESK
„Kde jste, kluci? Ray už začíná hrát!“
„Jasně Donno, už běžíme, jaká byla ta KHYMERA?“
„Docela to ušlo, i když od Raye dost opisovali a dokonce hráli i ploužáky!“
„Cože?“ chápe se svého opět Brandon. „Pojďme to řešit!“
„Až po koncertě, Brandone.“ uklidňuje kamaráda nepovedená plastická operace. „Teď už si musíme pospíšit dovnitř!“
