Není žádnou novinkou, že newyorská kytarová scéna neustále plodí nepřeberné množství kapel, z nichž některým se podaří prorazit i do mainstreamových hudebních vod a jejichž věhlas překročí i řeku Hudson. Jedněmi z těch šťastnějších se stalo i trio YEAH YEAH YEAHS, které na sebe dokázalo upozornit už svým debutem „Fever To Tell“ z roku 2003. Ač se nejednalo o kolekci zrovna lehce přístupných skladeb, tak si tato sbírka neurotických písní dokázala získat přízeň fanoušků indie rocku.
Kapela se po třech letech vrací ve znamení rozhodnutí nestát na místě. „Show Your Bones“ je totiž mnohem přístupnější a stravitelnější nahrávka, než by se dala po divoké prvotině očekávat. Samozřejmě, že na jazyk se dere logické zdůvodnění v podobě snahy vetřít se do přízně širšího publika, což sice může být pravda, ale na druhou stranu je zbytečné něco takového kapele vyčítat, když se tak neděje za cenu ztráty kvality produkce. Myslím si, že YEAH YEAH YEAHS své věrné určitě nezradili. Indie rockovým tradicím zůstávají věrni i nadále, avšak svůj výraz přeci jen více „zcivilizovali“ a otupili hrany jeho ostří. Jednotlivé písně tak působí uhlazenějším dojmem, za což kromě minimalizace různých zvukových ruchů a dalších efektů může hlavně zklidnění vokálního projevu Karen, která se ze vzteklé divoženky proměnila v lehce afektovanou intelektuálku. V jejím hlasu mají YEAH YEAH YEAHS velmi silnou devízu. Tato dívčina je schopna svým hlasem dodat poměrně jednoduchým kompozicím dostatečnou barevnost a zajímavost, čímž se každá píseň na „Show Your Bones“ stává potenciálním hitem.
Ten první na sebe nenechal dlouho čekat a dostalo se mu i kvalitního klipového zpracování. Hovořím o skladbě „Gold Lion“, která celé album i otevírá. Ovšem dalších singlových favoritů je zde hned několik. Kupříkladu trojka „Fancy“ se svým pomalým tempem a zkresleným hlasem Karen vrývá pod kůži se stejnou razancí jako jehla od injekční stříkačky. To „Honeybear“ je zase ideální vypalovačka, která se pouští na divokém večírku, kdy alkohol teče proudem a děvčata jsou povolnější mnohem více než kdy jindy. Na emotivní strunu pak příjemně zahrají lehce posmutnělá „Dudley“ anebo vydařený cajdáček „Warrior“, který bych tímto pasoval i na nejlepší kousek z alba.
Za největší pozitivum desky pak lze považovat fakt, že i přes jednoduchou a průhlednou stavbu jednotlivých písní obsahuje veliké množství kvalitních nápadů a melodií, díky čemuž se jen tak neoposlouchá a dokáže být po dlouhou dobu velice příjemným společníkem. YEAH YEAH YEAHS se prostě posunuli zase o další krůček dál. Fanoušci starší tvorby jim za to možná budou spílat, já jsem však spokojen, protože „Show Your Bones“ má do nějaké laciné a podbízivé rychlokvašky hodně daleko.
