MURDER BY DEATH - In Bocca al Lupo

MURDER BY DEATH - In Bocca al Lupo

MURDER BY DEATH - In Bocca al Lupo

MURDER BY DEATH - In Bocca al Lupo

Vožerte se v americkém báru u silnice, poblíž bezejmenného zapadákova, kde je jen K-mart, kostel a tlupa podivných maloměšťáckých farmářů s degenerujícími rysy. Když vám v půl jedný nenalejou další lampu whisky a ve dvě ráno vás vyhodí do chladné letní noci, pochčijte tu jedinou lampu, která osvětluje pár zaparkovaných popelnic u vchodu, a vyrazte tančit mlžné tango s alkoholovým démonem do kukuřičných polí. Oči vám budou zářit rudě a pohyby už nebudete koordinovat. Krajina se bude rozpíjet do temných skvrn, jasné hvězdy na nebi nedokážete zaostřit, do uší vám proudí prapodivné šumy rostoucí v ohlušující hukot. Najednou vše utichne. Ležíte na zádech a díváte se, jak vám z břicha vylézají podivně oblečené 4 postavy. A začínají vám kázat o lidském hříchu…? Bláznivé? Udělejte to! Oni vylezou. A kázat budou!

MURDER BY DEATHNové album MURDER BY DEATH „In Bocca al Lupo“ je totiž tematicky zaměřena právě na hřích, tresty, spásu a příbuzná témata. Vzdává se jednolitě epické koncepce, se kterou slavili úspěch na předchozí albovce „Who Will Survive And What Will Be Left Of Them?“, jež byla zhudebněnou románovou alegorií. Ve vlčí tlamě, což je volný překlad „In Bocca al Lupo“, najdete samostatné příběhy zabalené do každé jednotlivé skladby. Ne, nebojte, nebudeme se věnovat každé z nich, jen bych chtěl upozornit, že texty stojí opět rozhodně za to. A co hudba? MURDER BY DEATH samozřejmě zůstali věrni své nezařaditelnosti. Opět je tu vidlo-slámová odrhovací genialita, emo-corová naléhavost, bluesová bolestnost, popový čich po dobrých melodiích a sličně tetelící se odér Nicka Cavea – ze skladeb však jako by se něco vytratilo. Je možné, že to je i tím, že ze sestavy zmizel pianista Vincent Edwards a klapky si přibrala ke svému bachratému čtyřstrunnému medovníkovi Sarah, součastná čelistka skupiny. Album jako celek postrádá sílu svého předchůdce. Stále zde však zůstává sympatická neomalenost, která se, řekl bych, ještě o něco rozrůstá, například v hospodsky načichlé „Dead Men And Sinners“ přímo protéká kudy může, a kdyby mohla, jistě nás všechny zaplaví.

MURDER BY DEATHMURDER BY DEATH si i protentokrát dokáží dokonale pohrát s náladami, v klidné utahané skladbě překvapit naléhavým kytarovým nožem, který vám nelítostně vrazí do útrob a pomalu ho vytahují, vychutnávajíc si prýštící teplou krev. Najdeme tu vzrůsty a pády, například v jedné z nejsilnějších skladeb desky, která se jmenuje „The Big Sleep“. Počátek je minimalistickým, téměř banálním popěvkem, jenž jako by měl problém sám se sebou se převalit do další věty. Najednou si uvědomujeme, že nám nápěv roste, komíhá, převrací se a bobtná – nenásilně, tu poskočí zpět ke štíhlejší formě, tu se trochu vypasí a povolí opasek – zkrátka žije stejně jako příběh, který je skladbou vyprávěn. Když náhle tu máme pochodový rytmus umocněný žesťovými nástroji k mohutnému burácejícímu řečišti, jen proto, aby opět sklouznul do nenápadného konce. „In Bocca al Lupo“ jsou zhudebněné příběhy, dramatické povídky přetavené v písničky, odlehčený pohodový nadhled i slzavě bolestný ponor. To vše tu najdete, tak neváhejte...

 7

RIP
RIP

Verdikt

Poněkud slabší, ale stále voňavý, výživný a velmi chutný odvar ze svého předchůdce. Opět ona vidlo-slámová odrhovací genialita, emo-corová naléhavost, bluesová bolestnost, popový čich po dobrých melodiích a sličně tetelící se odér Nicka Cavea v kořeněné režné, vhodné k vnitřnímu užití zvláště před svátostí smíření.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
8,6 / 10

Další informace

Stopáž: 43:28

Produkce: J. Robbins a MURDER BY DEATH
Studio: The Clubhouse in Rhinebeck

www.murderbydeath.com

Sestava

Skladby

  1. Boy Decide
  2. One More Notch
  3. Dead Men And Sinners
  4. Brother
  5. Dynamite Mine
  6. The Organ Grinder
  7. Sometimes The Line Walks You
  8. Raw Deal
  9. The Big Sleep
  10. Shiola
  11. Steam Rising
  12. The Devil Drives

Diskografie

Good Morning, Magpie (2010)
Red of Tooth and Claw (2008)
In Bocca al Lupo (2006)
Tribute 7'' for Matt Davis (2003)
Who Will Survive and What Will be Left of Them? (2003)
Like the Exorcist but More Breakdancing (2002)
Little Joe Gould (EP) (2001)

Jiné pohledy

Noisy
7 / 10

Novinkové album amerických MURDER BY DEATH v sobě nese dva základní aspekty, které do značné míry mění výraz skupiny tak jak ho známe z minulého majstrštichu „Who Will Survive and What Will be Left of Them?“. Tím prvním je přílišná stylizace vokálu, neboť pokud se v minulosti skrývala podobnost s Nickem Cavem pouze v náznacích, na „In Bocca Al Lupo“ je už od první skladby přímo do uší bijící. Druhým aspektem je odklon k poněkud přímočařejším linkám více se blížícím běžnější rockové hudbě. Ne, ony pestré úniky do všemožných koutů hudebního smetiště nezmizely, nevystupují však tolik do popředí a skladby působí mnohem sevřenějším dojmem. Tím se MURDER BY DEATH podařilo stvořit dílo mnohem přístupnější, bohužel za cenu ztráty jisté vyhrocené emotivnosti, která byla odměnou těm kdo dokázali proniknout pod hladinu alba minulého. V mnohém tomuto dojmu přispívá i zvuková a produkční stránka, která tak nějak smazává roztržitost a různorodost projevu do lehce sterilní jednolité hmoty. Ochuzení sestavy je asi hlavním důvodem proč nejsou kontrastní smyčcové tóny (tolik působivé na minulém albu) již tak nápadité a často jsou dokonce nepochopitelně zatlačeny do pozadí, stávají se tak pouhou dobarvující kulisou, což je při vzpomínce na předchozí desku a hravé přebírání dominance škoda. Podobně je tomu bohužel i v případě klavíru, kterému jsou chuďoučké klávesové party hodně slabou náhražkou. Není však záhodno lámat nad MURDER BY DEATH hůl, „In Bocca Al Lupo“ je prostě jen trochu jinde. ... [20. července 2006]