DOOM:VS - Aeternum Vale

DOOM:VS - Aeternum Vale

DOOM:VS - Aeternum Vale

DOOM:VS - Aeternum Vale

DOOM:VS patří k několika dalším interpretům, kteří v poslední době rozšiřují kvalitativně se rozrůstající doom metalové portfolio finského vydavatelství Firebox Records. Za poněkud obskurním názvem se možná až trochu překvapivě skrývá čelní představitel DRACONIAN Johan Ericson, který však svoji snahu na poli příznačného smutnění směřuje do tentokráte o poznání tvrdších a ve srovnání s jistou šablonovitostí a nasládlostí domovské kapely kompozičně zajímavějších vod.

DOOM:VSJiž na úvod lze konstatovat, že debut s poněkud sentimentálním pojmenováním, je po všech stránkách velmi dobře zvládnutou nahrávkou. Ostatně, Johan Ericson nepatří mezi nezkušené nováčky a „Aeternum Vale“ jen potvrzuje, že svým představám a náladám dokáže vetknout velmi hmatatelný tvar s pevně stanoveným cílem a odpovídající formální stránkou. DOOM:VS zapadá do proudu, který reprezentují kapely typu SHAPE OF DESPAIR nebo SWALLOW THE SUN, neméně viditelně však staví na prvcích, kterým dali tvar jedni ze zakladatelů žánru, ostrovní MY DYING BRIDE. V tomto případě však není třeba uvedené tvrzení chápat jako výtku. Přestože se zpočátku může zdát, že „Aeternum Vale“ má v některých okamžicích částečné ambice směřovat převážně do temnějších poloh (což s jistou úporností tvrdí i propagační materiály), se vzrůstajícím počtem poslechů se od této představy budete postupně vzdalovat. Nutno ovšem podotknout, že jisté styčné plochy existují (např. The Crawling Insects“, „Aeternus“), jsou však, více než co jiného, spíše chvilkovými záchvěvy v jinak velmi sametovém a přístupném zvuku nahrávky a marně byste zde hledali palčivou beznaděj a syrovou prázdnotu SKEPTICISM či služebně mladších PANTHEIST.

DOOM:VS tak i přes poměrně standardní délku kompozic staví především na variabilitě, s níž velmi hezky pracují již také vzpomínaní SWALLOW THE SUN či SATURNUS a to jak po stránce kompoziční, tak i nástrojové. Nejen díky tomu není „Aeternum Vale“ o dlouhých monolitických tryznách, ale spíše o střípcích nálad, barvitých okamžicích, které nepostrádají jistý prvek líbivé přesto nepatetické epičnosti. Ačkoliv vás zastoupené skladby patrně neomráčí ničím výrazně novým, dřevní doom metalové postupy mají v podaní DOOM:VS až překvapivě silné kouzlo a každá z kompozic je vyváženým celkem, jenž dokáže upoutat výraznými motivy. Výše jmenované tak jen potvrzuje Ericsonův cit pro strukturu a především netuctovost kompozic, jejichž letargicky se přelévající sametové riffy dokáže autor ve vhodných okamžicích ozvláštnit čistým vokálem, dynamickými změnami tempa či poměrně vkusně zpracovanými samply strunných nástrojů v úvodu některých skladeb.

Po příjemné řadovce dánských SATURNUS je „Aeternum Vale“ další žánrovou nahrávkou, která stojí za pozornost a u mě po chvilce váhání přeci jen vítězí. Přestože Johan Ericson mnohdy dosti explicitně cituje inspiraci někdejšími MY DYING BRIDE, paradoxně lze říci, že je v jejich dnešní podobě lehce poráží vlastními zbraněmi. I přes poměrně úzce ohraničené hudební mantinely a zmíněné citace zní debut DOOM:VS po všech stránkách svěže a moderně, aniž by se uchyloval ke zcela zbytečným archaismům.

 7

Pavel

Verdikt

Moderně a svěže znějící doom metal, který viditelně čerpá ze studnice nedávné historie, neuchyluje se však ke zbytečným archaismům a mnohé dnešní epigony žánru poráží vlastními zbraněmi.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
8,1 / 10

Další informace

Sestava

Skladby

  1. The Light That Would Fade
  2. Empire Of The Fallen
  3. The Faded Earth
  4. Oblivion Upon Us
  5. The Crawling Insects
  6. Aeternus

Diskografie

Aeternum Vale (2006)
Empire Of The Fallen (2004)

Jiné pohledy

RIP
7 / 10

Po delší době odvážlivci plavící se v omšelé bárce přes mlhy zkázonosné řeky Styx do říše trudnomyšenkářů. Posádka, která zahodila strach spoléhat se na zčásti ztrouchnivělý starý dřevitý materiál původní doomové školy a současně má odvahu tisknout do své lodi své vlastní tematické prvky dodávající zašlému korábu osobitý ráz a vzhled. I když snahy o invenční vklady tu jsou, je velká škoda, že takových motivů zde není více, minimálně tolik, aby na vahách, kde na jednu stranu rozložíte starobylé a na druhou neokoukané se jazýček klátil kolem znaménka rovnosti. Stačilo by k tomu jen málo. Tento kotouč při zrodu kutálel na můj vkus až příliš velkým množstvím již dávno vyjetých kolejí a přitom DOOM:VS v několika momentech dokazují, že ani vytyčení vlastních cest jim není cizí a dokáží ve své tvorbě posluchači připravit velmi zajímavá i smuteční místa a to, ať už jde o pasáže koketující s nakyslejší verzí SINS OF THY BELOVED, žesťové majestátní stuhy obepínající skladbu „The Faded Earth“ mnohé další momenty naplněné až po okraj bezútěšnou dějovostí. S hledáním a ošetřování takových pasáží si však formace shromážděná kolem Johana Ericsona nedala tolik práce, kolik by jí jejích tvorba z mého pohledu potřebovala. I tak je „Aeternum Vale“ albem, které se může hrdě postavit mezi řídnoucí představitele klasického doomového žánru, kteří hrdě nesou zástavu stylu dál, aniž by ji dělali ostudu. ... [29. srpna 2006]