Ani se tomu nechce věřit, že „Left Hand Pathology“ je po téměř osmnáctileté existenci švédských grinderů GENERGAL SURGERY teprve prvním dlouhohrajícím albem! Tuto pětici patologů si u nás budeme nejlépe pamatovat díky jejich skvělému vystoupení na festivalu Obscene Extreme v létě 2004. Letos v březnu se připomínají opět, a to právě prostřednictvím své debutové desky.
Od prvního uchopení skalpelu je jasné, že chirurgicky přesné řezy mají na svědomí zkušení patologové, kteří s neomylnou jistotou tvoří otvory do lidského těla na těch správných místech. Stejně tak, jako jejich bílé pláště postupem času v důsledku působení hemoglobinu mění své zabarvení do červena, i nebohá oběť možná někde v hluboké narkóze tuší, že tohle bude její poslední operace. Zlomyslné tváře ukryté pod rouškami vědí své a nám, ostatním plátcům zdravotního pojištění nezbývá než doufat, že se nikdy neoctneme na tomto operačním stole… Tohle se těm Švédům prostě musí nechat. Chirurgicko-patologickou stylizaci mají dotaženou do naprosté dokonalosti a jejich živé show jsou skvělou prohlídkou amatérského pojetí operatérské medicíny. Že se nejedná o žádné laciné a hloupé gore, na to můžete vzít jed! Tahle poněkud zvrhlá forma uměleckého(?) vyjádření dokáže být i pro jedince nemajícího zrovna v lásce pohled na krev a výjevy s tím související (tj. mě) zábavnou a zvráceně přitažlivou. Že to všechno je hlavně vtipná nadsázka, je už snad zbytečné zdůrazňovat.
Image a ideová náplň jsou věc jedna a samotná hudba pak věc druhá. A o tu nakonec jde především. Na rozdíl od mnoha jiných však GENERAL SURGERY věnovali patřičnou pozornost i tomuto aspektu své existence. Jejich muzika je v rámci žánrových mantinelů maximálně propracovaná a variabilní. S kvalitním a hutným zvukem za zády se mohou presentovat jako vyzrálá extrémní kapela, která nemusí ohromovat jen krvavými pláštěnkami, ale i neméně brutální muzikou. Stylově se pohybují po svědčené ose death – grind, přičemž z každého pochopitelně berou to nejlepší, co se jim hodí do krámu. Navíc vsadili na těžký zvuk podlazených kytar, což se jeví jako to nejlepší možné řešení. Zvuk nástrojů je navíc velice čitelný a celkové vyznění nahrávky bych se nebál přirovnat k lahůdkovému krvavému steaku. Onu zmiňovanou pestrost bych viděl hlavně v nelpění na dogmatu zběsilých temp. GENERAL SURGERY velice umně pracují s rytmikou a přesně vědí, kdy je potřeba přibrzdit, či razantně zpomalit a kdy zase pořádně akcelerovat. Právě tato kompoziční citlivost a přístup ke skládání dělá z „Left Hand Pathology“ výbornou nahrávku i napříč celým metalovým spektrem. Nazval bych to neortodoxním přístupem k ortodoxní muzice.
Zruční chlapíci věru tito pitvalové, jen co je pravda. Je sice fakt, že pacient nepřežil a že i té červené je všude kolem více než by bylo záhodno, ale ve studiu a na pódiu jim to jde výborně, tak jim to protentokrát odpusťme, vždyť nikdo učený z nebe nespadl, že ano.
