TRAIL OF TEARS - Existentia

TRAIL OF TEARS - Existentia

TRAIL OF TEARS - Existentia

TRAIL OF TEARS - Existentia

26. novembra 2006 ukončili TRAIL OF TEARS mexické turné, sprevádzané nespočetnými komplikáciami najrôznejšieho charakteru a nezanedbateľnou finančnou stratou. O dva dni neskôr kapelu opustili všetci členovia okrem Ronnyho Thorsena, ktorý je naopak odhodlaný zachovať názov kapely a nájsť pre ňu nových spoluhráčov. „Existentia“, ktorá mala v tom čase pár týždňov pred vydaním, tak má postarané o celkom slušnú promotion, hoci bude veľmi zaujímavé sledovať, do akej miery bude verejnosť viesť diskusiu na tému aktuálneho albumu - namiesto úvah, akú kontinuitu dokáže kapele zabezpečiť človek, doteraz zodpovedný iba za texty a spev (a aj ten iba spolovice). Naposledy o personálnych zmenách: verím, že taký Kjetil Nordhus z toho vyťaží maximum a všetku svoju energiu venuje GREEN CARNATION, ktorí ju (a zrejme aj trochu viac) vo svetle poslednej akustickej nahrávky zrejme potrebujú ako soľ.

TRAIL OF TEARSRadšej teda o novom albume. Málokto by zrejme očakával, že na „Existentii“ rezignujú TRAIL OF TEARS na výdobytky gotického metalu, rovnako funkcionalistické, ako sme za posledné roky zvyknutí u vodcov scény. Inými slovami, Nóri si naďalej vedú svoje dramaticky vyfabulované „hitovky“ za použitia vyprchaných, no stále veľmi populárnych romantizujúcich sonických pomôcok, typickou klávesovou bankou počnúc a ženským vokálom končiac. Mohlo by sa zdať, že subjektívnou slabinou albumu bude akási zovšeobecnená forma, no než sa rýchlo prekliknete do Avenue, čítajte ďalej... Napriek ťažšej orientácii a nedostatku styčných, zapamätateľných bodov (ak sa už nezhodneme v ničom inom, mohli by sme sa aspoň v tom, že práve toto sú objektívne základné kvality gotického metalu) tu TRAIL OF TEARS upozorňujú aj na svoju osobitú prednosť, ukrývajúcu sa v sympatických aranžiach a schopnosti podať obyčajné veci neobyčajne. Na príklady narazíte každú chvíľu: vsunuté zvukové detaily a mixáž, ktorá spája viacero dominantných motívov dohromady vo veľmi zrozumiteľnej forme. Oproti svojim čoraz jemnejším kolegom dokážu Nóri sympaticky často pritlačiť na pílu a prezentovať ráznosť, patriacu medzi dôležité pozitíva albumu. A aby sme úplne nezabudli: občasný ženský vokál možno v tomto štýlovom rangu zaradiť medzi tie obzvlášť pozoruhodné.

Ostatné aspekty „Existentie“ drží výrazne nad vodou Kjetil Nordhus, nad ktorého osobou sa však vznáša zvláštny paradox. V TRAIL OF TEARS pôsobí jeho spev oveľa sebavedomejšie a kvalitnejšie, ako v GREEN CARNATION. Dôvod je ten, že tu ťahá zbytok kapely, kdežto u skladateľsky (mierne) náročnejšich GREEN CARNATION (ak sa bavíme o vrcholových počinoch „Light Of Day, Day Of Darkness“ a „The Quiet Offspring“) mu ostatní spoluhráči nastavujú oveľa vyššiu latku. Okrem nad slnko jasného faktu, že kapela je v takmer fatálnej kríze, je jeho odchod jeden z najzásadnejších dôvodov, prečo o (kvalitnej) budúcnosti TRAIL OF TEARS nie je príliš ťažké pochybovať.

 2

V-dur

Verdikt

Prekvapivo nie až tak zlý album, kombinujúci dávno sprofanované pojmy "gotika" a "metal". Ak už pre nič iné, tak aspoň pre to, že pokiaľ značka TRAIL OF TEARS (teda Ronny Thorsen) prežije aktuálnu existenčnú krízu, na 90% to už nikdy takéto dobré nebude.

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
6,5 / 10
Čtenáři
6,6 / 10

Další informace

Stopáž: 45:10

www.trailoftears.no

Sestava

Skladby

  1. Deceptive Mirrors
  2. My Comfort
  3. Venom Inside My Veins
  4. Decadence Becomes Me
  5. She Weaves Shadows
  6. The Closing Walls
  7. Empty Room
  8. Poisonous Tongues
  9. As It Penetrates
  10. Shades Of Yesterday

Diskografie

Bloodstained Endurance (2009)
Existentia (2007)
Free Fall Into Fear (2005)
A New Dimension Of Might (2002)
Profoundemonium (2000)
Disclosure In Red (1998)
When Silence Cries (demo) (1997)

Jiné pohledy

6,5 / 10
Souhlasím s recenzí i hodnocením, jen bych na rozdíl od v-dura tolik nezveličoval význam Kjetila Nordhuse. Zajisté má tento člověk vynikající a výrazný hlas, který hudbu TOT obohatil o další zajímavý prvek, ale na tvorbu samotnou příliš velký vliv neměl. Uvidíme, kam ho nyní vítr zanese, pochybuji, že zůstane jen u GREEN CARNATION. Ti mu ostatně na poslední desce moc prostoru nedali. TRAIL OF TEARS se však až příliš tvrdohlavě drží svého zavedeného schématu, které mělo svůj vrchol na „Profoundemonium“ a především na „A New Dimension Of Might“. „Existentia“ je bohužel stále to samé, intenzivní, emocemi prostoupená, současně melodická i agresivní hudba, ale na posledních albech bez výraznější invence. Jediná skutečně silná skladba na tomto albu mi přijde „Empty Room“, která mi zas až tak typická pro tuto kapelu nepřijde, možná právě proto, že pustili svou fantazii trochu více z uzdy.
A co se týče současného stavu kapely, respektive co z ní zůstalo? Pokud se Ronnymu nepodaří přesvědčit své bývalé kolegy, aby se vrátili, tak pomalu můžeme vztyčit pomník: „Zde odpočívají TRAIL OF TEARS, bývali zajímavou gothic metalovou kapelou, ale jako většina představitelů tohoto nedlouho trvajícího žánru i oni se nakonec odebrali na věčnost.“
Manatar | 17. ledna 2007