Celkem pohledné provedení cédéčka „Cesta stínů“ pražské kapely D.N.A., (které má mimo jiné v diskografii kapely již pořadové číslo čtyři), zahrnující zajímavý obal a stejně zajímavou podobu kompletního bookletu, by jednoho klidně mohlo svádět k myšlence, že právě někde tady by se mohl skrývat onen pověstný čertík, vystrkující v šedi tuzemské metalové produkce své energické růžky. To je ovšem omyl, omyl stejně tradiční, jako to, čemu D.N.A. ve všech dvanácti představovaných skladbách holdují. Ano, hovoříme o tradiční domácí metalové krabičce, balancující po neo-arakainovsku někde mezi heavy a thrash metalem, a sázející především na poctivá střední tempa a výraznější melodické linky v refrénech, se všemi jejími přednostmi a nešvary.

A nešvarů, proč bychom si to hned zkraje nepřiznali, vykazuje „Cesta stínů“ přece jenom víc než nějakých předností. Vezmeme-li to rovnou od základu, pak je to především a hlavně obecná nepůvodnost veškerého materiálu, který ač nejspíš odnikud doslova neopsán (třebaže úvodní riff „Zvláštního znamení“ jakoby z oka vypadl slavné hříčce ARAKAINu „Amadeus“), bývá ve stylově zpřízněných kruzích v té či oné podobě leckde k zaslechnutí. K tomuto konstatování dozajista netřeba žádného dalšího komentáře, neboť tak tomu (jako v mnoha dalších domácích případech) prostě je, a neexistuje způsob, jak to nějak vysvětlit, obhájit nebo dokonce ospravedlnit. Relativně nejlépe pak v těchto souvislostech dopadají skladby, které i přes to všechno mohou posluchači alespoň něco málo říci, ať už díky přímočarému náhledu na věc („D.N.A.“ a „Projdi peklem svým“), díky nezvykle epickému refrénu plnému vysokého ženského zpěvu a podkreslující akustické kytary („Prokletí“) nebo díky barevnému rozpracování základního motivu do složitého příběhu rychlostí, melodií a nálad (titulní „Cesta stínů“). O nic moc šokujícího se samozřejmě nejedná, ale dá se říci, že v převažujícím duchu alba jsou to příjemné okamžiky.

No a pak tu samozřejmě máme také ty nešťastné texty, které, jak už to tak bývá, jdou ruku v ruce s duchem svého hudebního kabátku, čili ani tady to není nic slavného. D.N.A. se v nich často ocitají na velmi tenkém ledu („... temnotou se řítíš jízdou pekelnou, překonáváš rychlost světelnou, s osudem zas svádíš bitvu šílenou a svět zůstal v dálce za tebou...“ /„Vesmírná jízda“/), a jen zřídkakdy je jejich pozice poněkud stabilnější, což ovšem stejně neznamená nic, co by stálo za zvláštní upozornění. Možná i proto v bookletu neobjevíme ani zmínku o textovém autorství, stejně tak jako se tam nepíše nic ani o původy hudby. Což je zarážející zejména v případě cover verze letitého hitu MANOWAR „Carry On“, ve které se kapela pod titulkem „G“ velmi úsměvným způsobem vyznává z tradiční lásky k ještě tradičnějšímu lyrickému námětu („Gambrinus - jó ten si dáme, Gambrinus - v nás zasyčí, Gambrinus - nutí nás chlastat dál, tak ještě jeden kus! “). Inu, každému podle jeho vkusu, čímž budiž popsán i ten nejideálnější způsob, jak co nejobjektivněji nahlížet na „Cestu stínů“.