THE END - Elementary

THE END - Elementary

THE END - Elementary

THE END - Elementary

THE END hrají crossover. Ne, nezbláznil jsem se. A dokonce se nezbláznila ani skupina samotná. Co se to tedy stalo? Tito Kanaďané prostě jen naplnili slova, která pronesl jejich vokalista Aaron Wolf v předloňském rozhovoru, tedy že THE END chtějí tlačit svou hudbu do mnoha rozdílných stylů. Takže tu máme skupinu v úplně novém kabátu. Samozřejmě se nejedná o crossover ve smyslu tradičního chápání, Kanaďané nás prostě jen odvedou do světa zářícího mnohem větší imaginací, je to jako bychom vyšli z temného pralesa minulých desek a vstoupili do barvami hýřící zahrady mnohastylové blaženosti. Samozřejmě si s sebou bereme i vichry divokých bouří a po krku nám jde vzteklý vlkodlak s hubou plnou ostrých tesáků, v jejichž sklovině se blýská zoufalá uvřeštěnost a vazy lámající brutalita. Ale v prosluněné zahradě je dravec nejistý a útočí jen občas, o to důkladněji však dbá na dokonalou připravenost svých výpadů. Místo dřívějšího strachu z padajících klád, mlátících nás zprohýbanými sukovitými větvemi, se v zahradě blaženosti setkáváme i s květinami ladných metalcorových tvarů a rockových barev, můžeme procházet po kobercích šťavnaté trávy, jen pozor, ne bosou nohou, neboť v chlácholivé zelené záplavě se skrývá i spousta střepů, které tu zbyly po divokých mejdanech alb minulých.

THE ENDTHE END jako by se na svém třetím albu pouštěli do bitvy s celým světem. Přestože se stále objevují momenty, které silně evokují minulou desku (především agresivní „Awake?“ a uřvaně brutální úvod „Animal“), většina materiálu opouští mathcorové kluziště a vydává se i na poněkud tenký led trendových stylů. Na druhé straně i samotný mathcore se pomalu stává trendem, takže cesta ven z této příliš jednostranně zaměřené škatulky se asi nabízí jako samozřejmost. A tak THE END ubírají na divokých instrumentálních smrštích a zaměřují se především na skladby samotné, na jejich soudržnost, kompaktnost a logickou strukturu. Tím hlavním prostředkem se stávají melodie, které se na minulých albech hledaly mnohem hůře. Na „Elementary“ jsou naopak nosným prvkem, který nás nezřídka odvede až k technicky bravurnímu metalcoru („My Abyss“) nebo dokonce někam mezi nu-metal a emocore („The Never Aftermath“). Prvek instrumentální propracovanosti však nemizí, jen trochu mění svoji výslednou formu a stává se především díky výborné rytmice blízkým i netradičně pojaté progresivitě. Trošku může mrzet, že THE END jako by si v této oblasti nehledali vlastní cestu, ale spíš se trefovali do poloh, které evokují jiné uznávané veličiny. Nejde totiž přeslechnout, že se v úvodní „Dangerous“ zahalují do technothrashového odéru klasiků MESHUGGAH nebo že se ve skladbě „Throwing Stones“, i díky specificky pojatému vokálu, nabízí přirovnání k TOOL. THE END nezapomínají ani na rozvláčný zasněný post-rock („The Moth And I“) přerůstající v temný sludgecore, který jako by si musela vyzkoušet snad každá s corem koketující skupina, vzpomeňme třeba na skladbu „Casting Such A Thin Shadow“ z alba „Define The Great Line“ od UNDEROATH. Dokonce se objevuje i industriální „A Fell Wind“. Obrovskou proměnou prošel Aaronův vokál, který se rozprostřel do širokého množství výrazů a především v melodických polohách až udivuje svojí jistotou, s jakou si pohrává s lehkými refrény i složitěji stavěnými linkami.

„Elementary“ nabízí opravdu pestrou kolekci chutných bonbónků, to co však rozhodně nenabízí je nějaká ucelená hudební koncepce. Skladby těkají od čerta k ďáblu a THE END jako by prostě jen chtěli dokázat, že umí zahrát téměř všechno, od svých typických mathcore smrští, přes progresivní polohy a metalcore až k rozvláčným sludge pasážím a industriálu. Jednotlivé skladby skvěle fungují, jako celek však album nabývá poněkud bizarní vzezření. Asi jako psí smečka složená sice z pečlivě šlechtěných jedinců, ale každého z úplně jiné rasy. „Elementary“ se tak jeví jako cesta se spoustou křižovatek a THE END do každé odbočky jen nakukují. Zůstává velký otazník, která silnice se pro skupinu stane v budoucnosti tou hlavní, protože zvolit by si Kanaďané měli, jinak je převálcují ostatní, za jasným cílem pádící, skupiny.

 12

Noisy

Verdikt

Na svém třetím albu nás Kanaďané THE END odvádí do mnohem melodičtějších poloh a žonglují se spoustou různých stylů a nálad. Dokazují, že se nebojí předsudků a s přehledem využívají i mnohých trendových vlivů. Jde jim to výborně, a tak jedinou vadou na kráse je značná hudební neucelenost alba.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
7,8 / 10
Čtenáři
7,3 / 10

Další informace

Stopáž: 51:09

Produkce: Greg Dawson
Studio: BWC Studios Brampton, Ontario

www.allchaos.net

Sestava

Skladby

  1. Dangerous
  2. The Never Aftermath
  3. Animal
  4. The Moth And I
  5. Throwing Stones
  6. My Abyss
  7. Awake?
  8. A Fell Wind
  9. In Distress
  10. And Always…

Diskografie

Elementary (2007)
Within Dividia (2004)
Transfer Trachea Reverberations From Point False Omniscient (2001)

Jiné pohledy

Dalas
7,5 / 10

No že by THE END stáli na místě se tedy říci nedá. Popravdě řečeno jsem čekal všechno možné, ale tohle ne. Snad možná prvotní šok způsobil, že se mi ještě stále nepodařilo desku patřičně vstřebat. Jinými slovy - vůbec se nejedná o špatný materiál, naopak, ale s některými jeho pasážemi mám stále trošku problém. Očekávám, že se s dalšími poslechy zlepší. Zatím tedy "jen" za ... ... [12. února 2007]

 

RIP
8 / 10

THE END se nám pořádně rozežrali. Jako třetí říše jež chtěla pojmout celý svět se nám kanadští řezníci nakazili chronickým apetitem a snaží se do útrob alba „Elementary“ nacpat vše, co jim přijde pod ruku. Je to dobře? Nebude je pak bolet bříško? Dokáží takový přísun zatím neozkoušených potravin strávit? Odpověď naleznete na novém albu, ono jim totiž to přejídání celkem sluší. O poznání korpulentnější, různými žánry nadití THE END se totiž se svou šířkou dokáží s grácií vypořádat, dokáží svoji novou postavu náležitě šatit, zvýraznit nápadné linie, či umě zamaskovat lehce prvoplánovité popěvky. Absolutorium skládá nově objevená polymorfní poloha Aarona Wolffa – kdo by po minulém albu řekl, že tento řvoun s téměř black metalovou barvou v hlase dokáže plně ovládnout i čistý vokál v mnoha různých polohách. Zkrátka a dobře, THE END se nakazili crossoverovým morem a ačkoliv směr, kterým šla „Within Dividia“ mi bude chybět, nově objevený talent bádat v prozatím pro kapelu neznámých krajinách vytyčuje pro tuto kanadskou smečku nové obzory, které se jim daří slibně okupovat. ... [11. února 2007]