Venku hustě sněží, je bouřka a já sedím pěkně v suchu a píšu recenzi na marylandskou kapelu s poetickým názvem „polární záře“ (narozdíl od jiných kolegů z „velkých magazínů“ aspoň vím, že s tím ruským křižníkem to nemá nic společného, hihi... ahoj Laďo). Takže by se zdálo, že venku je pro poslech této hudby ideální počasí. Aurora Borealis totiž oproti prvnímu CD Praise The Archaic Light‘s Embrace poněkud zrychlili, mírně „nablackli“ a jsou děsuplnější. A to i přesto, že se jedná již jen o duo (oproti prvotině přišli o basáka). Autorem většiny hudby a textů je šílenec jménem Ron Vento, jemuž za bicími sekunduje známý nájemný kulometčík Derik Roddy. Takže je to prostě deathblacková rychlovka ve stylu např. takových starších Malevolent Creation či jednodušších Hate Eternal. Starý poctivý, divoký, nabroušený, přímočarý... prostě DOBRÝ DEATH, který k tomu blacku táhne pouze jistý sklon k epické melodičnosti a krákavý vokál Rona. Aurora Borealis vás navíc nebudou otravovat žádnými „hail satan“ slogany, ale když se podíváte zblízka, tak za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, najdete songy plné zuřící bouře, skučících vichrů, nebes, jež křižují blesky a mystického pocitu majestátnosti dračího dechu...
A nad tím vším se ve vzácných okamžicích zjevuje ona pověstná polární záře... ano, to bude ona, četl jsem o ní v Učitelských novinách. I kuš babo..! Prostě je to dobrá deska, která nikoho, kdo má rád rychlý deathmetal v tradičním podání, jistě nezklame. Zajímavostí na tomhle počinu od Diehard je, že se vlastně jedná o reedici v USA vydaného druhého alba. Ovšem protože v Evropě nebyla dostatečná distribuce první desky, najdete na tomhle diehardovském disku ještě pět kousků z výše zmíněné první placičky. Takže výhodná záležitost. A ačkoli Aurora Borealis není zrovna nejznámější pojem, nejedná se rozhodně o žádné béčko. I když pánové nejsou kdovíjak inovativní, hrají svůj „cup of tea“ dobře a s láskou. A je to znát. Jejda, venku přestalo sněžit a na obzoru se zjevuje... jo, to bude ona...
