Ti, kdož prochází kolem navenek střízlivě se tvářící budovy postrocku, často zahlédnou jen vývěsní štíty, které těm šťastnějším obyvatelům této kolonie namalovala komerční média. Proč zdobí fasádu většinou jen samé zasněné fňukání? Proč je tak oblíbená ona kníkavost SIGUR RÓS? Proč se opěvují především skupiny, v jejichž projevu nechybí vokální složka, když mnohem větší část obyvatel platí nájem čistě instrumentálními šeky? Nechci zvedat zástavu a s revolučními hesly bojovat za „ostatní“ postrock, obzvláště ne v době, kdy se tahle hudba stává na můj vkus až příliš módní záležitostí. Ale možná právě proto je načase otevřít oči a seznámit se s dalšími mansardami, které tento činžák nabízí k pronajmutí. Rozvláčná emotivnost mnohých postrock a posthardcore kapel už totiž může svádět k mylnému dojmu, že jsou tyto směry značně fádní. Jenže jsou tady i skupiny jako DON CABALLERO nebo VOLTA DO MAR, které staví na mnohem vitálnějších math-rockových základech a nabízejí tak více akčnosti.
IF THESE TREES COULD TALK jako by představovali určitý sumář postrockového světa a stávají se vynikajícím studijním materiálem pro všechny zvídavé jedince, kteří by rádi poznali mnohostrannost tohoto stylu. Přestože se v případě této skupiny jedná o typickou čistě instrumentální tvorbu, zrcadlí se zde celá paleta nálad a přístupů, od hutně burácivé tuhosti ISIS, přes progresivněji pojaté nálady RUSSIAN CIRCLES a hravost VOLTA DO MAR až k jemnosti GRAILS nebo MOGWAI, najdou se snad i momenty načichlé infantilitou SIGUR RÓS. IF THESE TREES COULD TALK využívají mnoho zvukových efektů, tito mladíci z Ohia umí jemně zacinkat i silově zaburácet, nezapomínají ani na hutný kytarový zvuk (hned tři kytary v sestavě nejsou samoúčelné) a tak nás stojící ve vlahém deštíku akustiky dokáží nenadále zasypat i průtrží těžkého zvukového lijáku. Žádné přehnané setrvávání v rozvláčné jednostrannosti nehrozí. Navíc i ke kombinaci jednotlivých poloh přistupuje skupina hned z několika úhlů, tu se motivy postupně vyvíjí v přirozených linkách, jinde je struktura postavená na ostrých burcujících přechodech mezi kontrastními pasážemi. Ze skladeb se tak ani na okamžik neztrácí jistá dějovost, která je podporována i živočišně neposednou rytmikou. Chvějivá ostrost zvuku je pak oním potřebným prostředkem, jak implantovat veškeré skryté i na povrchu se pýřící emoce pod kůži posluchače.
Jestliže se Grahamův projekt RED SPAROWES stal pro mnohé metalové fanoušky bránou do světa instrumentálního rocku, IF THESE TREES COULD TALK by se mohli stát oním světem za branou. Není totiž záhodno zůstávat stát ve dveřích, neboť by se z tohoto úhlu mohlo mylně zdát, že postrockový svět disponuje jen omezenou paletou výrazových prostředků. To by bylo značně naivní, vždyť stačí, když srovnáme třeba těžkopádné depkaře ELUVIUM s progresivním přístupem svižných Japonců LITE. Američané IF THESE TREES COULD TALK se v tomto světě neztrácejí, nepřinášejí možná žádný převratný krok dále, ale jejich kombinace mnohých vlivů má obrovskou šanci oslovit posluchače i mimo stylové hranice, neboť k poslechu jejich skladeb nepotřebujete až takové vcítění se do nálad, skupina vám ony nálady totiž podsouvá s šikovností dobře udělaného naučného filmu, který hravou a zábavnou formou sděluje své poselství.
