Jsem přesvědčen, že třetí album těchto talentovaných kluků z New Jersey, kteří byli prostě ve správný čas na správném místě s tím pravým hudebním materiálem, je z těch, které přežije minimálně dvě dekády. O jejich grandiózní árii „The Black Parade“ ze sklonku loňského roku se v poslední době, zejména v amerických tiskovinách, popsalo stohy papíru. Mnohými kritiky je dílko trochu přehnaně nazýváno (stejně jako dva roky starý návrat GREEN DAY v podobě úspěšného idiota) strhující punkrockovou operou. Já osobně si nemyslím, že by v jejich hudbě slovo „punk“ hrálo až tak významnou roli, na to jsou „Jerseyboys“ příliš dobrými muzikanty a lidmi s jasnou vizí. MY CHEMICAL ROMANCE tedy předkládají poměrně jednoduše strukturované a velmi chytlavé skladby, které drží pohromadě příběh a na které byly ve studiu vkusně naroubovány bombastické aranže. K nahrávání byl nakonec přizván producent veleúspěšného posledního alba již zmíněné trojice GREEN DAY – Rob Cavallo. Očekávání byla tedy nemalá, ale výsledek stojí opravdu za to.
Umírání jako vzduchoprostor dění celé performace, nikoliv děj samotný. V něm je pak situován strhující hodinový tanec s rozjařenou zubatou, který graduje v různých avšak neustále plynoucích retrospektivách nad hlavou toho, který bezmocně leží na nemocničním lůžku a naposled rekapituluje mezi střípky vlastních vzpomínek, které se mu během světlých dní do paměti zaryly nejvýrazněji. Album je strhující a barvitou skládankou chytlavých rockových skladeb, kterým byla díky špičkové studiové práci vtištěna podoba jednolitého zážitku. S poslechem tohoto nosiče vytanou na mysl slavná alba amerického rocku sedmdesátých let, ať už šlo o práci tlustého chlápka říkajícího si MEAT LOAF na svém mnohamiliónovém projektu („Bat Out Of Hell“) nebo Ezrinovské práce s ALICE COOPER („Welcome To My Nightmare“) či KISS („Destroyer“). Žádná ze skladeb nevybočuje, ať už jde o razantnější věc, která ještě tak trochu pokukuje po emotivní klubové minulosti nebo naopak o dojemně křehkou baladu. Všechny jsou svým způsobem dokonalé a do příběhu pasují. Vše je bez skulinek zalito v bohatých orchestrálních aranžích. Lze říct, že kapela velmi nenásilně nalezla způsob, jak překlenout vlastní „emo-softlycoreovou“ minulost v současný grandiózní rock z Broadwaye určený masám. Velkolepě vygradované skladby, které se přelévají a prolínají jedna přes druhou, tak budí dojem dramatického muzikálu. Jedinou vadou na kráse, díky které slevím o bod z plného počtu, je skutečnost, že v některých momentech materiál ve snaze udělat příběh dojemný zajde k určité hrané přeslazenosti, ale opravdu to vadí jen trochu a rozhodně to dílko nedegraduje. Na to jsou písně až příliš silné.
Album „The Black Parade“ je z těch projektů, které se buď stanou znamením doby, lidé si je zamilují a po mnoho let se k nim budou vracet a bude jim pořád připomínat čas, ve kterém se dílko zrodilo a nebo půjde o bombastický kolos, který užije krátkého povyku a brzy splaskne. Osobně si myslím, že půjde o to první. MY CHEMICAL ROMANCE nahráli velmi příjemné, chytlavé a dramaturgicky dokonalé album, které se již stalo znamením této doby. Je svou podstatou třeskutě americké a taková alba jsou buď ta úplně nejlepší nebo naopak ta nejhorší. Nic mezi neexistuje. Nezbývá, než sledovat, jak se mu dál bude dařit.
