Dvanáct písniček od těchto švédských dvoutunových šílenců. A všechno je to metal... Jenže ne žádný death, thrash nebo kdovíco. Prostě tvrdá muzika s chytlavými riffy, valivým basovým spodkem a houpavými, vesměs středními rytmy... Stejně jako je mnoho Hitlera ve Wagnerovi, tak je mnoho Pantery, Motörhead a Metallicy v 2 Ton Predator... Nebo naopak? Je to jedno, protože každá ze jmenovaných kapel si po svém přetvořila princip veselého rock‘n‘rollu jako zábavy a způsobu, jak se odreagovat. A 2 Ton Predator to udělali stejně. Nenajdete u nich žádnou ortodoxní křeč - tihle Švédové jsou především zábava. V jejich muzice je ona správná punková divokost, ale zároveň i neoddiskutovatelná dávka zralé muzikálnosti. Však to také není jejich prvotina, ale druhé CD již zkušené kapely, která se svou muzikou především baví. Živě to musí být skutečný odvaz. Ani CD ovšem v tomhle duchu nezaostává. Zpěvák Magge někdy řve přes efekt, jindy zase melodicky zastřenou polohou hlasu evokuje Llayna Stalleyho z Alice In Chains, v některých momentech máte dokonce pocit, že slyšíte novější podobu Jamese Hetfielda. I ten Anselmo se tam mihne... Skutečně - i v muzice těchto Švédů je slyšet vyzrálost a zkušenost, která nedává prostor zbytečným technickým kudrlinkám, ale nachází mezi sekavými riffy a odsýpavými středními tempy nekompromisně prostor pro přímý tah na bránu. Žádné hlubokomyslné úvahy o změně světa, ale prosté vyřvání si pocitu nasranosti (Pumpjack Pleasure, Turning Point), pohrdavý pohled na nagelované teenagery vzor Holywood (Freak 2000), nebo prostá radost z toho, že pánové jsou ze Śvédska, ačkoli je to tam někdy pěkně štve (Hail From Sweden)... Tohle CD má v sobě kromě obrovského množství energie přesně ten postoj, který se v jistých oblastech nazývá „fuck-off attitude“. Docela živě vidím, jak ti čtyři maníci vylezou na pódium, odloží lahváče, zařvou: „We are 2 Ton Predator and we‘re gonna kick your ass!“ a nasypou vám do hlavy ten svůj našlapaný „metal“. A tenhle postoj si uchovali i na tomto CD, ačkoli čistý a přehledný zvuk jim možná ubral něco z jejich pódiové „špinavosti“. Ale je to odvaz a to se mi moc líbí... Hail to Sweden!