Předešlé dílko tohoto plzeňského hudebního spolku mne docela oslovilo, a proto jsem byl zvědavý, s čím se Asura a spol. vytasí po personální čistce. A hopla... oni na mě hned rychleji, úderněji a techničtěji než dřív... Asura si mluví, šeptá, krákorá a dokonce i zpívá... a vypráví Heonovy příběhy... Jenže už v první skladbičce Oldmen Of Desert narazíme na jednu skutečnost, která je společná celé desce – totiž že z původního většinou docela povedeného motivu se Mythopoeia jaksi nedokáže vymotat a dále rozvíjí více či méně chabé variace na dané téma. Zejména je to znatelné ve chvílích, kdy se bubeník snaží o změnu rytmu a vytasí kličku, která se tam prostě ne a nehodí. Přesto se dá říci, že je tahle deska narozdíl od minulých více o přehlednosti a o písničkách. Stejně jako dřív se Mythopoeia tváří jako tajemná sbírka hermetických symbolů... Když ale „přinášejí templáři umění ohně z Východu“, vypadá to v textu dost schématicky a ploše, koneckonců stejně jako samotný titul desky – „zlatá dubová ratolest.“ Kdeže je konec Hermovi Trismegistovi... Do toho vletí havrani, Merkur, rackové, gotika, Arabové, draci, kříž, Slunce, Uroboros, Orion, Měsíc... slušnej maglajs, starý dobrý Frazer by koukal jak puk... Já mám různé jinotaje rád, ale tady to pánové s tou provázanou symbolikou trochu přepískli. A mimoto – „havrani pouště... ronící šípy... letící paroží... břehy strnutí tancují v radosti... dráp kroutí vrchnoděj v zítří...“ to je snad větší blábol než „zatrolené hvozdy“ hehe. Hlavně se nezlobte... Navíc je v textech jasně znatelné úskalí překladů z češtiny do angličtiny – místy to dost křečovitě skřípe. Stejně jako jsou na téhle desce různé symboly naplácané páté přes deváté, tak i hudební motivy jsou sice pěkné, ale po chvíli při opakování jaksi ztrácejí své kouzlo. Doteď jsem nepochopil, na co vlastně Mythopoeia potřebují dvoje klávesy, když ty spodky a klávesové party jsou tak jednoduché a ploché. Zdá se, že po překopání sestavy Mythopoeia sice nabrala nový dech a energii, ale přemíru invence si jaksi před nahráváním pánové a dáma nestihli v hlavě utřídit a to se projevilo tím, že „zlatá dubová ratolest“ je dost nevyrovnaná. Deska obsahuje spoustu povedených motivů, ale chtělo to ještě nějaký čas, než by ty skladby dozrály. Takhle je to uspěchané, nezralé, škoda...