Pouze vokál, basa a bicí – i v takto okleštěné sestavě se dá vytvořit kvalitní (rocková) nahrávka, čehož je německé duo vcelku zdařilým příkladem (přestože, jak kapela uvádí na svých webových stránkách, se v tomto případě jedná spíše o z nouze ctnost). Absence kytary je v případě „Slunce za popelnicí“ možná i výhodou – zvuk se díky tomu jeví docela „heavy“ a navíc příjemně syrový (nikoliv špinavý), výsledkem čehož se k potencionálnímu fanouškovi dostává téměř až na samotnou dřeň okleštěný stoner-doom-rockový, mírně psychedelicky zabarvený celek, jenž sice posluchače nedráždí přílišnou mohutností, valivostí a agresivitou, ale dokáže zaujmout jemnou rafinovaností a spíše minimalističtějším pojetím.

BEEHOOVER (na turné mj. s „winovskými“ THE HIDDEN HAND) sice představují rytmickou sekci tradicionálních doomařů VOODOOSHOCK, avšak v jejich tvorbě se ona „sabbathovská“, „st. vitusovská“ a podobná hrubozrnně-zhulenecká inspirace příliš neprojevuje. Na to jsou pánové Claus-Peter Hamisch a Ingmar Petersen až příliš vychytralí – před jednolitou, masivní plochou dávají přednost rozmanitější hudební látce se smyslem pro detail a četné melodie, což doplňují příjemně odpočinkovými, akustickými mezihrami typu „Nice Romantic Evening“ (za zmínku jistě stojí výborný refrén „Spread Your legs, I´m Coming“). Neznamená to nicméně, že bychom mohli BEEHOOVER považovat za kdovíjak útlocitné seskupení. V žilách jim koluje krev buřičů a navzdory vyřčeným faktům jsou schopni pořádně se opřít do svých nástrojů (upřímně řečeno, po poslechu desky soudím, že by jejich živé vystoupení rozhodně nemuselo být marné).
 
„The Sun Behind The Dustbin“ je chytlavým a navzdory žánrovým předpokladům místy i poměrně epicky znějícím albem. Přestože se v promo materiálech dají nalézt bláboly o avantgardním doomu, jazzu či krautrocku, nejedná se o nic víc než dobře zahranou, ne tak úplně tradičně pojatou stoner-doom-rockovou nahrávku, vystavenou na pocitech lehké hravosti, sentimentality a zároveň i určité naléhavosti. Škoda jen, že není zvukově průraznější a mírně zkrácená. Hodinka poslechu sice není žádná katastrofa, avšak ke konci už pozornost přeci jen mírně uvadá, což je v tomto případě způsobeno zejména postupným rozmělněním kvality daného materiálu…