Po shlédnutí snímku NEXT mně na mysli opět vytanula na otázka, jak moc lze bagatelizovat filmovou tvorbu na úkor obsahových a dalších kvalit a snad jen se snahou získat co nejširší diváckou základnu ji obalit domnělým pozlátkem vizuální podívané a „hvězdným“ hereckým obsazením. V tomto případě to možná platí dvojnásob, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o „přepis“ literární předlohy. Autorem původní povídky („Zlatý muž“) je v posledních letech ve filmové tvorbě velmi často citovaný představitel zlatého věku americké sci-fi P. K. Dick. Přirozeně literární text je jedna věc, film pak druhá. Jak už však dříve a vesměs úspěšně ukázaly předchozí snímky adaptující tvorbu tohoto autora, ne nutně musí být výsledek polovičatý či dokonce tristní.
Snahy vytvořit „pouhý“ akční film na bázi Dickových próz tu již byly nejednou („Výplata“, „Impostor“) a ve všech případech o nich nelze říci mnoho pochvalného. A to bohužel chtě nechtě rovněž platí i pro NEXT. Z původní literární předlohy si tvůrci vypůjčili jméno hlavní postavy a základní ideu o schopnosti vidět varianty blízké budoucnosti, kterou dále patřičně zjednodušili a transformovali do akčního snímku s nelogickou zápletkou, obalenou do těch nejočividnějších klišé o hájení svobody, obraně státu a milovaných bližních. Cris Johnson v podání Nicolase Cage si oficiálně vydělává na živobytí jako kouzelník v Las Vegas, po večerech však brázdí kasina, která obírá o nemalé sumy. Na rozdíl od ostatních hráčů ale nemá žádný dokonalý systém, nýbrž pouze schopnost vidět alternativy budoucích událostí vzdálených dvě minuty od přítomnosti a aktivně ovlivňovat svůj život výběrem „správné“ možnosti. Tím se v jedné chvíli stává nejen trnem oku vedení kasina, ale zájem o něj projeví dvě zcela protikladné organizace – FBI a teroristická skupina, jejímž cílem je umístit uprostřed Los Angeles atomovou nálož a tu odpálit. Prvním jmenovaným má proti své vůli pomoci ke zneškodnění bomby, druhým pak ulehčí život smrtí.
Přirozeně polemika o tom, jak moc snímek odpovídá předloze, je marginální a rozhodně nehraje nijak důležitou roli v otázce jeho působení. Co však stěžejní úlohu zastává je scénář a z něj vycházející pojetí celého filmu, který zajímavou, i když nikterak originální, myšlenku o vhledu do budoucnosti a z ní vyplývající možnosti a důsledky smršťuje do tradičního schematického obrazu, v němž figuruje kladný hrdina, jehož úlohou je ve službách FBI zachránit Los Angeles a milovanou dívku před hrozbou anonymního teroristického útoku. Ovšem i z tak šablonovitého scénáře lze vytěžit leccos zajímavého, tady ovšem tvůrci spíše znovu prohrávají. Již ve své základní podstatě postrádá děj celistvou logiku a z absence dalších informací klade zcela zásadní otázky, které bohužel ani v závěru nedojdou odpovědí – kdo je hybatelem za anonymní teroristickou skupinu a jaké jsou důvody odpálení automové nálože apod. Je naopak škoda, že scénář nedotáhl výchozí ideu o vhledech do budoucnosti do patřičné hloubky a zcela tak opominul dosah předlohy, v níž výběr správných variant budoucích událostí funguje jako takřka pudový prostředek přežití, mění vnímání skutečnosti a nastoluje polemiku o iluzi svobodné volby.
Jedním ze zádrhelů je rovněž způsob, jak vážně přistupují tvůrci ke snímku, nicméně ve vztahu k obsahu spíše neadektvátně. Dickova charakteristicky zachmuřená atmosféra přetékající pochybnostmi a tíží bytí zcela absentuje a stěžejní myšlenka, kolem níž se celý děj točí, působí až příliš samoúčelně aniž by byly využity nabízené možnosti. Příjemněji překvapí snad až závěrečná pointa, v rámci celku je to však poněkud málo. Primární náplní je samozřejmě zejména sled automobilových a jiných honiček, frenetických přestřelek, jejichž průběh je díky Crisovi utvářen výběrem správné budoucnosti tak, aby žádný z kladných hrdinů neutrpěl újmu. Nicméně to vše již bylo k vidění jinde a ve většině případů v mnohem působivějším provedení. Nicolas Cage, Juliane Moore či Thomas Kretschmann již v minulosti taktéž ukázali, že mají na mnohem více a jejich výkony, značně omezné plochostí filmových charakterů, bohužel příliš nevybočují ze šedivého průměru. Malinko překvapí i labutí píseň někdejšího Colomba Petera Falka v roli Crisova přítele.
NEXT je bohužel dalším z řady snímků, které se snaží svézt na vlně masivních kasovních trháků, podepřených známými jmény a odpovídající marketingová kampaň dokáže tuto bublinu patričně nafouknout. To je ovšem také vše, co může nabídnout. Z pohledu diváka znalého próz P. K. Dicka jednoznačně kráčí o jednu z nejslabších „adaptací“, která zahazuje nabízené možnosti, z hlediska návštěvníka kina, který očekává dvouhodinové odreagování bez nutnosti přemýšlet, pak zklamání z šedivé průměrnosti celého snažení.
