Podobně jako jakékoliv jiné hudební žánry, mají i ty zcela minoritní svá velká jména - hvězdy, jasně zářící na hudebním nebi. Právě k nim patří i SKEPTICISM, jakkoliv se to může zdát - v souvislosti s muzikou, kterou muzikanti z Riihimäki vytvářejí – poněkud paradoxní. Jedni z čelních představitelů funeral doomu (a zároveň ti, jež jsou považováni za jeho zakladatele) o sobě už nedávají pěkných pár let slyšet. O důvod víc seznámit se s jejich tvorbou… A navíc, co by to bylo za Podzimní listí bez pořádného doom metalu…
SKEPTICISM začali svou pouť již na počátku devadesátých let, aby po dvou demonahrávkách inspirovali fantastickým albem „Stormcrowfleet“ stovky následovníků. Již na tomto debutu se objevili jako evidentně vyzrálé seskupení s dostatečným množstvím kvalitních nápadů a zkonstruovali velice pomalý, pro někoho depresivní, pro někoho uklidňující, minimalistický doom metal s mírným deathovým nádechem a nadprůměrně bohatým rejstříkem klávesových nástrojů (poznávacím prvkem SKEPTICISM jsou elektrické varhany), jejichž hojné využítí pomáhá spoluutvářet klišovitou atmosféru mlžných oparů vprostřed hlubokých lesů. Výsledkem budiž okamžiky, probouzející hypnotické stavy posluchačovy mysli, která je díky absenci jakýchkoliv rychlejších momentů (ani úvod „Pouring“ se za rychlý zrovna považovat nedá) uvržena až do letargie, mísící se s častými melancholickými momenty. Přesto jsou skladby na „Stomcrowfleet“ chytlavé, nenudící, melodické a plné harmonií.
Na dalších, nadále vynikajících nahrávkách, začala kapela pomalu měnit svou tvář a její stále pomalejší funeral doom se častěji prolínal s ambientními prvky (nejpatrnější je to na doposud poslední, rozporuplněji přijaté desce „Farmakon“), avšak zároveň ubrala i něco z famózní atmosféry, jíž je „Stormcrowfleet“ dokonale a zcela prosyceno. Největší hity kapely (pokud se tedy dají podobné skladby tímto způsobem vůbec nazvat), skutečné pohřební hymny „The Organium“, resp. „The March And The Stream“, nalezneme na albu následujícím („Lead And Aether“), díky čemuž někteří považují za skutečný top až tuto desku, avšak u mne stojí na stupínku nejvyšším právě debut (i když je to skutečně jen velmi těsně). A to především díky neuvěřitelně realistickým pocitům melancholie, jimiž je nahrávka doslova prostoupena.
Pochopitelně není možno popřít existenci kapel, následovníků SKEPTICISM, které tento žánr nadále úspěšně rozvíjely a rozvíjejí, hrajíce třeba i mnohem pomaleji a vytvářejíce několikanásobně chorobnější nálady než zmiňovaní Finové. Ale o to snad v tomto případě ani tak nejde. SKEPTICISM byli společně s krajany THERGOTHON první, a to se počítá. Bylo by však chybou domnívat se, že jejich tvorba stojí za pozornost jen díky nějakému uměle vytvořenému kultu. Naopak, v tomto případě za vše hovoří muzika. A to zcela jasnou řečí.
P.S. Stejně jako spousta dalších, podobně zaměřených seskupení či projektů, je i tato kapela obestřena jistou rouškou tajemství. V bookletech nejsou uvedena jména muzikantů (na „Stormcowfleet“ nahrál basovou kytaru člověk z jistých LIHTEDE, jeho jméno však nikde nebylo zveřejněno), kapela poskytuje naprosté minimum rozhovorů (pravděpodobně jediný, který je možno dohledat na internetu, se nachází na http://www.doom-metal.com/) a živému vystupování také není příliš nakloněna. Tudíž se není co divit, že se o současných aktivitách SKEPTICISM neví vůbec nic. Buď jak buď, seskupení by údajně mělo být stále funkční a dokonce se zhruba před rokem objevilo i na MySpace.
