Když nám již před dost dlouhým časem sliboval kytarista Adam Agius (rozhovor zde), že další deska ALCHEMIST bude více heavy, netušili jsme, že si na ni budeme muset počkat ještě tak dlouho. Se slušným odstupem čtyř let od předchozího alba „Austral Alien“ je tu konečně další počin, jehož zaškatulkování do hudebních stylů je stejně nejednoznačné, jako je nesnadné zařadit samotné ALCHEMIST. A tak je tu další kapitola míchání vlivů, kde ze zdánlivě základních thrash- a deathmetalových podkladů vyrůstají citlivé rockové postupy kontrastující často se strojově ambientní rytmikou a orientální motivy pokřivené spoustou efektů a zvukových hračiček vytvářejí vlny, na kterých surfuje specificky „deformovaný“ a jakoby z oblačných výšin doléhající vokál Adama Agiuse.
Pokud použiji parafrázi textu „Sliby se mají plnit o Vánocích“ a zeptám se, jak splnil Adam svůj slib o heavy albu, musím okamžitě dodat, že Vánoce prostě ještě nejsou. Nějaký razantní příklon k tvrdšímu vyznění musíme hledat hodně pečlivě, ALCHEMIST se spíše vrhají cestou přirozené evoluce, ve které je onen heavy prvek pouhou kostrou, na kterou je nabalen silně futuristický korzet. Tak tomu ostatně bylo minimálně na posledních dvou albech a tomuto přístupu zůstávají Australané věrni i nyní. Přesto je „Tripsis“ víc než jen další variace již slyšeného. Co se to tedy skupině podařilo? Především podržet si svoji osobitost, udržet fazónu vlastní jedinečnosti a zachovat specifický skladatelský rukopis i instrumentální výraz. „Tripsis“ je jakýmsi průnikem veškeré předchozí tvorky ALCHEMIST, od silových motivů známých ještě z alba „Lunasphere“ až k oné emocionální vypjatosti minulého „Austral Alien“.
Novinka je vlastně kolekcí toho nejspecifičtějšího, co ALCHEMIST za celou svou kariéru přinesli. To, v čem se skupina posunuje dál, je pak především hra se zvuky a aranžemi, kde se nejde odtrhnout od kouzelného proplétání výrazných kytarových zvuků a jemných akustických „zvonění“, která jsou tak dokonale zvukově ošetřená, že v záplavě hřmící hudby nezanikají, ale vytváří další sonické vrstvy, které harmonizují s ostatním základem. Je to jako spojení dvou rozdílných, přesto skvěle koexistujících světů. Například skladba „Tongues And Knives“ – silný kytarový sound vytváří slibovaný heavy dojem, do toho však jako by se vpíjel i post-rockový minimalismus, který občasně vykoukne a zašumí jako klidný potůček uprostřed bouřlivých peřejí. „Tripsis“ je jakási kombinace světa klasického heavy metalu, jakoby kosmické zvukové psycho nadstavby a množství orientálních vlivů. Silný orientální odér je cítit především ze závěrečné skladby „Degenerative Breeding“, kterou považuji za to nejlepší, co se dá na albu najít.
Z celé kolekce je cítit, že si s ní ALCHEMIST hodně pohráli, vždyť materiál na „Tripsis“ připravovali a natáčeli celé tři roky. Vycizelovanost struktur tak vyzařuje pečlivou dotaženost každého detailu. Negativem takové „dokonalosti“ samozřejmě může být ztráta přirozenosti a živelné působivosti. ALCHEMIST však i tento aspekt ukočírovali, a onu strojenou vypiplanost vpustili jen na krajíček. Stále jsou hlavním výsledkem působivě zaranžované náladové postupy. Ostře kytarový sound, který nad albem rozprostírá svá křídla (výrazně třeba ve skladbě „Nothing In No Time“), dostatečně utvrzuje v pocitu, že ALCHEMIST stále hodlají zůstat především metalovou skupinou. Koketérie s psychorockovými postupy tak i na „Tripsis“ zůstává v rovině ozvláštňujících prvků, které sice často získávají hlavní slovo jakožto nosné motivy, hutným zapracováním do kytarové vichřice ale nebourají ono heavy vyznění, které bylo primárním cílem.
Jak hodnotím předchozí desky:
Lunaspere (7/10)
Spiritech (8/10)
Organasm (9/10)
Austral Alien (8,5/10)
