Nebo chcete-li A+ na druhou a pro věci neznalé hned zkraje zjednáme jasno. Za tímhle projektem totiž stojí skladatelský tandem klatovských (dnes už zase) thrasherů ASMODEUS, tedy Miloš Bešta jako autor hudby a Honza Petričko coby veršotepec, navíc hráčsky podpořeni i zbytkem ansámblu, a i když má tahle bokovka být zřejmě „jen“ jakousi uvolněnější tváří, ve které se zúčastnění mohou vyřádit zase v trochu jiných polohách, než které zdobí démona krále Šalamouna, lze přesto s nadějí očekávat, že otravných rockových klišé s „humornými“ texty budeme ušetřeni. A skutečně, intuice nezklame, tedy skoro...
A+ rozhodně není projekt dělaný z touhy po úplné změně, to zůstává od jedničky neměnné a dojde vám to okamžitě s prvním refrénem úvodní „Černé smrti bílého koně“. I kdybychom totiž odhlédli od nezaměnitelného pěveckého příspěvku Miloše Bešty (alias Slobodana), nelze přeslechnout typickou melodickou linku s podporou sólové kytary, tady ještě umocněnou kastaněty. Člověk by si až pomyslel, že snad mohla zbýt z nahrávání „Příjezdu krále“. Pravda, větší přímočarost vystopovat lze, ale sloky vyplňují svým bubláním klávesy, takže v úvodu není důvodu pro stížnosti. To dvojku táhne sice taktéž typicky Beštovská kytarová harmonie, ovšem tady už jde o citaci z minulosti více než zřejmou, čili díky bohu alespoň za pěknou, byť jen chvilkovou, změnu té provařené melodie před posledním refrénem. První vrchol alba se jmenuje „Kroky“, je pohříchu krátký, ovšem na prostoru necelých tří minut dokáže přesvědčit nejen zasekávanou hlavní pasáží s přidrsnělým hlasem, nýbrž i zlomem do povedených kytarových tónů, které po chvíli zaplní i hlas. Tak tohle tedy ano. A pokračujeme v dobrém. „Neurocity“ je rozděleno na pěkný akustický začátek (byť mi frázování „Né-uroci-ity...“ nepřijde zrovna košer) a stejně příjemnou „elektrickou“ druhou půlku, kde se hlas občas vyšplhá až do závratných výšin. Opět moc příjemný poslech. Pátá v pořadí se jmenuje „Skinhead´n´shoulders“, což je sice docela vtipná slovní hříčka, ovšem píseň samotná „přímočarostí“ přímo překypuje, navíc má i Brichtovsky chlapácký text, takže raději rychle pryč.
Pomyslnou B stranu načíná „Via Daidalos“ a podobných písní má ASMODEUS v celé diskografii hned několik - baladické sloky prostřídané refrénem zahuštěným sólíčkem. I „Zátiší s chřestýši“ by mohlo být na posledních deskách hlavní skupiny zúčastněných. Stojí na basové figuře, kytary ji postupně obkreslují a všechno vrcholí se dvěma kopáky. Asmodeus tady v textu refrénu vzývá „lichej interval“, ale je to na čtyři a skočné. S blues o počítačovém spamu míříme k závěru, sólová kytara pěkně glissuje, příjemný refrének dává vzpomenout na ty lepší okamžiky. Co ještě zbývá? Roztancovaný „Šiva ničitel“, byť k tanci se nutno dopracovat od basovaných slok přes kytarový bridge. No a definitivní tečka „Oheň“ je na objednávku Hasičského sboru Obytce, čili čekáte-li punkovou vypalovačku s metalovým zvukem, dočkáte se: „Koukej se na cestu a vem si vestu z azbestu...“. Prostě legrácka na konec.
V době, kdy ASMODEUS konečně začíná sklízet plody své dlouholeté práce i navenek a kdy vrcholí přípravy pro natáčení DVD se záznamem koncertu k dvacátým narozeninám (proběhne 24.11.2007 v Music clubu Střelnice v Klatovech) tu tedy máme dvojku A+. Stejně jako o tři roky starší sestřička má svoje mouchy, ne všechny nápady udýchají přidělený úsek a taktéž text, při vší té snaze o svobodu, občas vázne v prapodivných kombinacích. Neznamená to ale, že by se snad výsledek neposlouchal příjemně. „Asmáči“ totiž mají i s vedlejším projektem schopnost nenudit. No dobře, tak tedy až na tu jednu, možná dvě výjimky.
