Téměř s přesností jednoho roku od poslední koncertní zastávky zavítala hypnotická japonská formace MONO opakovaně do prostor Paláce Akropolis, aby nechala znovu rozeznít své specificky náladotvorné melodie.

Roli prvních vystupujících tentokráte obstaralo momentálně v Berlíně sídlící sdružení BEE AND FLOWER, semknuté kolem charismatické vokalistky Dany Schechter, které se na svých albech může mimo jiné pochlubit spoluprácí se členy legendárních SWANS či ANGELS OF LIGHT. Živé provedení působilo vůči vysoce stylizovaným studiovým nahrávkám plných bohatých aranžmá, smyčcového sametu či až trip-hopových ploch takřka syrově, temněji a více písničkářsky. Snad tomu byla na vině i poněkud vyšší míra očekávaní daná bezprostředním okouzlením albovou podobou a intimitou skladeb, poměrně krátký set však na mě působil nesourodě, možná také díky minimálním prostředkům a velmi krátkému časovému penzu, v jehož rozmezí by kapela mohla plně předvést své kouzlo. Skladby jako „Homeland“ či hit „I Know Your Name“ z debutu však zaznamenaly nemalý úspěch publika a potvrdily, že výběr předkapely byl v rámci večera velmi vhodnou volbou.

Po krátké pauze oznámilo charakteristicky zasněné „brnkání“ příchod hlavních vystupujících večera. MONO nejsou v České republice neznámou, spíše naopak, o čemž svědčí nejen hojná návštěvnost jejich koncertů. Pokud bylo lze o loňské zastávce hovořit jako o strhující, platilo to o úterním vystoupení dvojnásob. Již tradičně introvertně působící čtveřice muzikantů vykazující minimální komunikaci s publikem byla plně soustředěna na obsah hudebního sdělení, jehož působivost a poutavost si v ničem nezadá se studiovým provedením. Úvodní hypnotické ševelení se záhy přelilo do masivní zvukové vichřice zmítající členitým prostorem sálu, která záhy zanikla v jemně nastupující melancholii a nostalgické náladě okamžiku, kterou umí MONO skutečně vystihnout v mistrné zkratce. Takřka hodinu a půl trvající vystoupení nabídlo průřez posledními dvěma deskami včetně tradičních „hitů“, jakož i návrat k ukázkám z rané tvorby (jež lze souhrnně slyšet na aktuální výběrovce „Gone“), které v kontextu současné hudební polohy kapely stojí poměrně stranou. K výbornému koncertnímu zážitku rovněž napomohl vyvážený zvuk, který i v těch nejdynamičtějších chvílích umožnil plně vnímat všechny kontury a jemné nuance skladeb a současně plně podtrhnul sehranost čtveřice ze země vycházejícího slunce. Netradičním zpestřením byla hezká hluková improvizace bez špetky hmatatelné struktury, která se zcela vymykala tradičním zvukovým distorzím, s nimiž se lze u MONO setkat. Úterní vystoupení opět zprostředkovalo nad očekávání silný zážitek protkaný emocemi melancholie a zvláštního sentimentu, do jisté míry tradičního pro východní kultury, s nimiž tito Japonci umí pracovat skutečně mistrně a takřka dětsky upřímně.

Fotografie BEE AND FLOWER: Dreckus