Čerstvý sedmdesátník Ridley Scott se má i nadále čile k světu. Svým novým filmem „Americký gangster“ se pustil do tématu obchodu s drogami, konkrétně v pro americkou společnost trýznivém období přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Scénář inspirovaný skutečným událostmi vypráví příběh černošského překupníka Franka Lucase. Projekt, který se měl původně realizovat už před třemi lety a pod taktovkou jiného režiséra, se svého zrození dočkal až v minulém roce, tentokráte už v režii Ridleyho Scotta. Že to byl asi nejlepší tah z možných navrhovaných, mě dokonale přesvědčilo těch víc než dvě a půl hodiny strávených v kině.
Svým rozsahem epickou látku se Scott rozhodl nijak nerozmělňovat zbytečnými dějovými odbočkami. Po celou dobu sledujeme víceméně lineární příběh střetu dvou mužů, reprezentujících různé strany zákona. Vzestup dealerské hvězdy Franka Lucase (Denzel Washington) je postaven do souvislostí probíhající vietnamské války. Demoralizovaná americká společnost se v tomto období možná více, než kdy jindy ráda oddávala drogovým radovánkám. Drogový trh na konci šedesátých let ovládaly v newyorském Harlemu především italské gangy. Lucas se však nebál zariskovat. Všechno vsadil na svoji návštěvu Thajska, kde s pomocí amerického armádního důstojníka kontaktoval thajského výrobce velice kvalitního a levného heroinu. Ovládnout tržní podíl v chudinských černošských čtvrtích pak už bylo jen otázkou několika nejbližších měsíců. Frank Lucas byl však mnohem protřelejší a chytřejší než většina jeho konkurence. Na veřejnosti se choval velice nenápadně, neokázale a svoje postupně nabyté bohatství úzkostlivě tajil. Právě díky tomu si speciální protidrogový tým pod vedením Ritchie Robertse (Rusell Crowe) dlouhou dobu lámal hlavu nad tím, kdo zásobuje newyorské narkomany velice kvalitním a přitom levným materiálem.
Film se může opřít především o výtečné a přirozené herce. Washington i Crowe jsou ve svých rolích naprosto uvěřitelní (Russell Crowe si dokonce před natáčením vyžádal nahrávky s hlasem své postavy, aby dokázal co nejvěrněji vystihnout přízvuk Ritchie Robertse) a jejich očekávaný střet, přestože postrádá prvky osudovosti a grandiózního finále, vytváří vnitřní napětí, které spolehlivě připoutá k ději. Časovou rovinu symbolizující vzestup Franka Lucase představují především dobové televizní reportáže o válce ve Vietnamu. Právě její konec v roce 1975 byl zároveň i koncem Lucasovým. V pomyslném souboji o divácké sympatie vítězí díky šarmantnímu podání své postavy Denzel Washington, a to i přes fakt, že za prosazení svých cílů neváhá sáhnout k brutálním a nevybíravým metodám. Croweův neúplatný a cílevědomý detektiv Ritchie Roberts, který své práci obětuje úplně všechno, sice reprezentuje spravedlnost a zákon a ve finále se dočkává i svého vytouženého cíle, nakonec však práce u Policie nechává a stává se advokátem, což jen podtrhuje fakt, že ta „špatná“ strana zákona bude mít vždycky navrch.
Škoda jen, že větší prostor nebyl věnován kulisám černošského Harlemu ze sedmdesátých let. Toto prostředí pro filmaře atraktivní už samo o sobě si o nějakou hlubší sociologickou studii přímo říkalo. Vždyť právě na zdejším sociálním klimatu byl trh s narkotiky životně závislý. Nemám to však Ridley Scottovi za zlé. Sám si dost dobře neumím představit další nabobtnání již tak dosti přeplněného děje. Právě zachování jisté přímočarosti na úkor dalších bočních cestiček v příběhu (například o lidech z týmu Robertse se toho příliš mnoho nedozvíme) snímku jen prospělo. Ve svojí délce 157 minut poutá od úplného začátku až do téměř pohádkového konce. K plusům kromě již uvedeného dua Washington – Crowe připočtěme bezpočet dalších velmi dobrých herců ve vedlejších rolích i zdařilou a takřka neutichající hudbu a decentní využití moderních způsobů v práci s kamerou (steadycam, zpomalovačky), které však nijak nenarušují ráz poctivé Scottovy filmařiny ze staré školy.
