Nový snímek Luca Bessona bych označila jako velké překvapení v jeho dosavadní tvorbě. Nedočkáte se „Brutální Nikity“, „Pátého elementu“ ani „Taxi“, a i když je v něm zřetelný rukopis autora, bude vám vrtat hlavou, jak moc se asi Besson po šesti letech pauzy změnil jako člověk, tak i jako režisér. Celý snímek doplňuje jemná hudba Anji Garbarekové. Nadšená jsem byla hlavně z kamery v ostrých černobílých odstínech Thierryho Arbogasta, který dokázal svým umem vyjádřit nejen krásu nonšalantní Paříže. Pijácko-pasáckou scénu Andrého (Jamel Debbouze), která se obejde bez jakéhokoli dialogu, budu mít v hlavě ještě dlouho. Modelka Rie Rasmussenová, která byla obsazena do role Angely, sice nepředvádí žádné závratné herecké výkony, ale získá si vás - pohledem, gesty a vlastně i onou nedokonalostí.
Byl krásný den. Paříží probleskovaly sluneční paprsky, které osvětlovaly zrníčka pylu, která se k zemi snášela ve zlatých spirálách. André tu krásu ale neviděl. Maročan, co by rád byl úspěšným podnikatelem, dlužil celé Paříži. Tři najatí zabijáci po něm do večera chtěli 40 tisíc euro a dávali mu to rázně najevo. André se ani nenaděje a visí hlavou dolů z Eiffelovky. Nakonec uprosí vyděrače Francka, aby svolil alespoň k několikahodinovému odkladu. Je mu však jasné, že tak velkou částku nemá šanci sehnat, a tak jen bloumá setmělým městem. Jeho cesta končí neúmyslně na mostě s myšlenkou na sebevraždu. Nechce v podstatě zahodit život, je to jen z jeho strany jakýsi zoufalý výkřik, aby si ho ostatní konečně všimli. Když máte problémy, obklopujete se stejně problémovými lidmi. André nakonec opravdu skočí, ne však ze zoufalství, ale aby zachránil půvabnou dívku. Nedočká se ale ani poděkování, ani nadávek, jen ledového klidu, který líně visí ve vzduchu stejně jako kouř z Angelyiny cigarety. Proč asi skočila? Přemýšlivě naklonil hlavu a jeho tázavý pohled přeměřil cizinku. Jak by mohla dlouhonohá blondýna s dokonalým tělem mít problémy jako on?! „Proč by ne?", pronesla s výrazem, který ho pobízel k vypravování svého příběhu. Ironicky se uchechtl. Nebyl zvyklý mluvit o pocitech a připadal si jako blázen, že by se měl zpovídat zrovna jí. Spustil ruku a nehtem si prorýval rýhy do kalhot. Zvedl si límec, ne proto, že by mu byla zima, ale protože se cítil zvláštně sám. To ale měla ona změnit. Každý má svého anděla strážného, i když může vypadat jako levná francouzská společnice. Angela ukáže Andrému krásu Paříže, nového rána i hloubku lidského srdce. Právě ona se stane andělem, který ho naučí si věřit a říkat pravdu. Konečně ucítí naději. A lásku. Nenachází jen sebe, ale i dívku. Tu, se kterou je konečně šťastný a její úsměv a ironické poznámky by označil velkým červeným plus a byl by ochoten kvůli nim vyhlásit příměří se světem.
Možná neoriginální příběh obyčejného člověka. Staré ohrané téma padlého anděla, který se zamiluje do člověka (už zase?!). Konec je kýčovitý až hanba a dost kazí celkový dojem. Zároveň je také tím jediným, co mi na filmu vyloženě vadí. Luc Besson totiž klišé vyvážil osobitým pojetím a dialogy, které vás donutí se zamyslet. Ano, hodně fanoušků tohoto francouzského génia film asi zklame. Ale i kdyby jich jen pár donutil se zamyslet, nebojím se tvrdit, že splnil svůj účel. „Angel-A“ je jiná, inspirativní a krásná. Krása je přece všude, obklopuje vás ze všech stran, jen ji někdy nevnímáte. Otevřete oči! Najděte odvahu změnit svůj život a vykročit z „dobrých zajetých kolejí", protože tam venku na vás třeba čeká anděl.
