Do pražského sklepení Rock Café zavítala v rámci „Burning Europe Tour“ zajímavě poskládaná sestava na čele s DISMEMBER, živoucím to symbolem ryzího severského death metalu. Ovšem ruku na srdce, vystoupení předkapel jsem nevyhlížel s kdovíjakým napjetím, spíše jsem doufal ve stručné sety a o to větší prostor pro zlatý hřeb večera. Nakonec to dopadlo tak napůl, Matti Kärki a spol. vylezli na pódium až chvilku po deváté, což vzhledem k časovému omezení živého hraní desátou hodinou večerní znamenalo jen necelých 60 minutek hudby. Ovšem mohlo býti i mnohem hůře, stačí si vzpomenout na podzimní koncert SOILWORK a DARK TRANQUILLITY v Akropoli, která je stejně jako Rock Café omezena onou neblahou „policejní hodinou“.
Do klubu sestupuji akorát na začátku setu FALL OF SERENITY, německých mladíků vyznávajících melodičtější thrash/deathové polohy s metalcorovým dotekem. V našich krajích ne úplně neznámá kapela (minulý rok se objevili třeba na Žižkově Palcátu v Táboře) se prezentovala energickým a pestrým setem, šikovně střídala ostřejší thrashové pasáže s melodickými linkami a občas mezi prořídlé obecenstvo pohodila i nějakou tu třešničku v podobě agresivního „nasypaného“ výjezdu (často jsem si při té příležitosti vzpomněl na jejich krajany FRAGMENTS OF UNBECOMING). Zpěvák s výzorem o deset let mladšího Björna Goossese (vokalista jedné z nejzajímavějších německých kapel NIGHT IN GALES) permanentně povzbuzoval poněkud ztuhlé obecenstvo, v pauzách mezi skladbami se snažil bavit veselými proslovy, ale na nic jiného než na malý kotlík pod pódiem to jaksi nestačilo. Nevadí, i tak FALL OF SERENITY obstarali důstojný úvod večera.
Dalším účinkujícím byli HATESPHERE, kteří nedávno sklidili za svojí novou desku „Serpent Smiles And Killer Eyes“ dánskou Grammy v kategorii Hard Rock. Na čele s novým zpěvákem, mladičkým Jonathanem Albrechtsenem, kterému ještě nebylo ani 20 let, rozehráli solidní thrash/death metalovou partii. Dánové se v kontextu půlhodinové hrací doby snažili poskytnout alespoň částečný průřez posledními záznamy, servírovali tak třeba „Sickness Within“, „The Coming Of Chaos“ nebo dokonce na závěr ještě jednou opakovanou „500 Dead People“ z alba „Ballet Of The Brute“ (2004). Stejně jako FALL OF SERENITY předvedli i HATESPHERE pestré vystoupení, které nepostrádalo jiskru ani radost ze živého hraní.
O přestávce znovu ovládla pódium kyselá a maximálně odtažitá crew (pravděpodobně Poláci - hned je o sympatii více) aby nachystala náčiní pro kapelu, kvůli které dnes dorazila drtivá většina návštěvníků. Ještě zbývá rozvěsit po aparatuře odkazy na posluchačské začátky členů DISMEMBER v podobě zástav MOTÖRHEAD, JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN a švédská pětice může rozpoutat alespoň hodinku prvotřídního „chrastění“. Stejně jako na prknech loňského Brutal Assaultu vyzařovala ze Švédů maximální pohoda, i setlist byl podobný, jen s větším důrazem na novinkovou kolekci nazvanou stručně a jednoduše „Dismember“ (ke slyšení byly třeba „Dark Depth“ nebo Železnou pannou hodně inspirovaná „Under A Bloodred Sky“). Vrcholem setu samozřejmě byl výlet proti proudu času až do dob sedmnáct let starého debutu „Like An Ever Flowing Stream“, ze kterého DISMEMBER vystřihli „Bleed For Me“ a „Skin Her Alive“. Druhý řadový kult „Indecent And Obscene“ reprezentovaly „Skinfather“ a erbovní „Dreaming In Red“, z „Massive Killing Capacity“ zase vládly „On Frozen Fields“ nebo „Collection By Blood“ a z „Death Metal“ pro změnu zazněl zcela zásadní otvírák „Of Fire“. Jak sami vidíte, seveřané vybrali ze své pokladnice ty nejzářivější skvosty, ke kvalitnímu posluchačskému zážitku pak přispěl i důrazný, charakteristicky chrastivý zvuk, který DISMEMBER provází už rovných dvacet let. Historickou, těžce old schoolovou atmosféru koncertu podtrhovaly i dresy zúčastněných, zejména pak ten Blomqvistův s logem NIHILIST stoprocentně pamatuje i slavné vylodění Spojenců na plážích v Normandii. Sečteno podtrženo, legenda nezklamala a předvedla po všech stránkách dotažený koncert, snad jen škoda mírně ořezaného hracího času, ten večer bych totiž bez problémů snesl i dvojnásobnou porci.
