Tak ještě jednoho Lukjaněnka nám v letošním roce společnými silami nadělila nakladatelství Argo a Trifid/Triton. A tentokráte jde dokonce o jednu z jeho posledních prací. Zápletka není moc originální, natož převratná. Šestadvacetiletý obchodní zástupce Kirill Maximov nám začne mizet ze světa. Tedy ne přímo on, jen jeho identita. Jednoho krásného odpoledne se vrátí domů a v jeho bytě žije už tři roky naprosto cizí a nepříjemná ženská. Sousedé zatím stojí na jeho straně, policie spíš také, ovšem jak ubíhají minuty a hodiny, i oni ho „ztrácí“. Za nějako dobu už ho v hlavách udrží pouze nejbližší a když konečně i vlastní rodiče zapomenou, je vymalováno. Jak asi tušíte, teprve pak zazvoní telefon a nic není, jak se původně zdálo. Sami uznáte, že tohle už tu bylo mnohokrát, v různých podobách a zpracováních. To Lukjaněnkovo je ovšem samozřejmě typicky jeho, k příběhu o „paralelních světech“ a pokusech na nich přimíchává svoje tradiční postřehy k ruskému způsobu života, svým krajanům, a tak i když zápletka je očekávaná a rozuzlení vlastně také, člověk románem proletí jako blesk. Tohle Lukjaněnko prostě umí a žádná jeho kniha zatím nebyla výjimkou, která by snad klesla pod hodně slušný nadprůměr. A vlastně, málem bych zapomněl, už dlouho se mi nestalo, že bych konec nějaké knihy četl třikrát za sebou a říkal si, myslel to tak, jak jsem to já pochopil?