Američtí mladíci, kteří čerstvě přelezli dvacítku, se nám agilně hlásí s třetí vypečenou řadovkou, kterou se snaží dobýt trůn technické extrémní hudby v zemích za velkou louží. Sebranka na sebe přitáhla pozornost již v teenage věku albovým debutem  „Shut It Down“, za kterým následoval s dvouletým odstupem mnohem vyspělejší zásek zvaný „Empires“. Dodat bych měl, že někteří členové tohoto spolku měli při nahrávání debutového alba čerstvých patnáct let. Vzestupnou tendenci na poli technicky orientovaného extrémního kovu potvrzují i aktuální nahrávkou „Animal“, která je třaskavým granátem, až po okraj naplněným výbušnou směsí thrashe, technického death metalu a hardcoru. Záměrně se chci vyhnout slovu metalcore, neboť ačkoliv se o ANMOSITY dá s přehledem říci, že znějí velmi současně, nerad bych je házel do jednoho pytle s některými trendovými rychlokvaškami. Aktuální album nabízí nesmírně nabušený materiál, který připomíná vjem, kdy vyhladovělý noční mlsal, najde ve spíži bohatou bonboniéru plnou rozličných pokladů zalitých v čokoládě. Každou chvíli vnímáte jinou chuť, s každým soustem si po jazyce válíte jiné lahůdky, kterými napájíte chuťové pohárky. Podobnou pochutinou jsou tito mladí týpci ze San Francisca pro metalové uši.

Album je napěchováno nehorázným množstvím nasupené energie, motivy se rychle střídají, neopomíná se na sypačky, kytarové sólování, ani precizní thrashing. Vše navzdory tomu působí celkem homogenně a soudržně, žádné účelově znějící a nelogické spatlance, ani žádné pejsko-kočičí dorty se nekonají. Nad tím vším blije a vříská zvíře zvané Leo Miller, který nemá hlasem daleko k prskající kočkovité šelmě. Vyznavači nápaditých bubeníků si jednoznačně také přijdou na své, neboť rytmika zde rozhodně není jen od toho, aby se kytaristé ve své heroické práci neztráceli v rytmu. To, co na aktuální řadové nahrávce najdete, se dá s klidným svědomím nazvat brilantní přehlídkou metalové bubenické práce. „Animal“ má velmi silný „nájezd“, v polovině se ubírá zlehounka v akceleraci, ale v koloritu desky to vůbec nevadí, neboť i tak je tempo celkem vražedné. ANIMOSITY tímto počinem potvrdili roli svoji mladého a nevybouřeného zaoceánského černého koně na poli extrémní hudby, od kterého můžeme čekat opravdu ledacos, neboť kvalitativní laťka se s každou fošnou nekompromisně zvyšuje.