Scénu za humny naší republiky se nevyplácí podceňovat, o tom snad na téhle stránce nemá cenu sepisovat elaboráty. Ze zásilky demáčů, které jsem jednoho rána nalezl ve své poštovní urně jsem ihned a velmi chutě vylovil kotouček se sympatickým eroticko-lyrizujícím vyobrazením velebného hvozdu, mlžně vplývajícího do panenského těla. Formace ORKRIST mi byla doporučena a musím říci, že mě i přesto dokázala mile překvapit. O žádný převrat se nejedná, nicméně štědře pojaté melodické soustíčko černého kovu dozajista nasere všechny ortodoxy, což mě z hloubi srdce těší...
Stylově lze počin Reginae Mysterium charakterizovat jako zdařilý hybrid heavy melodiky (vzdáleně příbuzné s finskými NIGHTWISH), blackové polevy v podobě vokálů a štědře pojaté orchestrální složky (zde mi dovolte vzpomenout německých mágů GRAVEWORM a jejich skvělé flákoty When The Daylight Is Gone). Předně musím vyvrátit omyl, že se jedná o nějaký středověký metal. ORKRIST, ostatně jako většina dnešních kapel, jsou středověkému muzicírování na hony vzdáleni, spíše si pohrávají s klasicistně-renesančními motivy, vybrnkávkami, skočnými flétničkami a v tomto případě dobře ukočírovanou omáčkou pestrých aranží. V pestrobarevných tazích instrumentálního štětce – jako například titulní Regiane Mysterium – se takřka nabízí srovnání se soundtracky. Jinde přívětivě chrastící perkuse, trilky strun a cukrování elfích dechů přechází do pěkně našlápnutých heavy riffů, nad kterými se odehrává jeden z mnoha duelů black mužského a white ženského vokálu. Co dodat? Takovou „vokalízu“ jsme to slyšeli nesčíslněkrát a nechtějte slyšať ty fanfáry, až naleznu kapelu, která ji dovede uplácat originálně.
Ano, bohužel, ORKRIST to nejsou. Grim vokál jaký slyšíme krákat za každým rohem a tradičně chladný a skleněný projev dívčího vokálu (pěnice Lydia působila první inkarnaci Mrtvých básníku CRUSADER). Formálně povedené, ale to mi nestačí. Na konto alba se pozitivně nezaseknou ani všechny ty polomluvené inkantace, které chtějí vše pozdvihnout do duchovnějších rovin (ach ten černý symbolism). Zkrátka – existuje takové pěkné slovo, které se stává samo sebou – chtě nechtě ho užívám - klišé. Budiž však zdůrazněno, že vokální stránka album nehyzdí, avšak ani neposouvá ku hvězdám. Jak byl jest žánr přikázal, ORKRIST učinili. Nehodlám je za to odsuzovat, protože narozdíl od mnoha diletantů dokáží dívčím zpěvem vytvořit například výbornou akustickou baladu Sword And Sorcery. To jim může konkurence jen závidět. Sladký hlas, roztančený rytmus. Taju...
Jak vidno, námitky polykám jako fakýr oheň. Ano, Reginae Mysterium trpí tradičními neduhy kapel tohoto stylu – ne všechny skladby servírují na bohatém klávesovém podnosu chutné a vydatné kytarové pokrmy, mnohde by člověk ocenil více zvratů, více živelnosti a méně stylizace. Jenže svou atmosférou umí tahle kapela zaplašit chmury, na pravých místech blýskne životodárným instrumentálním fórkem (viz grandiózní, takřka THERIONovské preludium instrumentálky Euthymia), dovede prodat našlapaný zvuk i produkci, která nikterak nedusí pestrou paletu zvuků. Pokud bych takto měl vypreparovat největší klad ORKRIST, pak to rozhodně bude schopnost vytvářet pestrou tkaninu různých melodických motivů, temp a nálad. Velebme proto pána kláves hlasitými SataNáši, neboť právě jemu vděčí hudba ORKRIST za svou magickou mízu. Výborný klapkobřinkostroj se navíc může opřít o skvěle fungující rytmiku – a právě těmi jiskrnými souzvuky a vyhrávkami mě dostávají slovenští mysterici na kolena.
Řečeno stručně – máme před sebou kapelu, která přes všechny číhající čelisti klišé a žánrových mantinelů kráčí jistým krokem a správným směrem. Za nedostatky téhle desky nezývá temná propast, nýbrž možnost vývoje. I proto budu napjatě očekávat, až se haluze mlžného hvozdu rozhrnou a bělostné panenské tělo dalšího alba vykročí nám vstříc. Doufám, že se tak stane co nejdříve!
