HEAVEN AND HELL - The Devil You Know

HEAVEN AND HELL - The Devil You Know

HEAVEN AND HELL - The Devil You Know

HEAVEN AND HELL - The Devil You Know

Konečně zde máme dlouhodobě avizované album od druhdy slavné sestavy BLACK SABBATH, která před mnohými lety nahrála taková díla jako „Mob Rules“ nebo „Dehumanizer“. Název souboru, který v živém provedení funguje již přes dva roky, je tedy logicky odvozen od názvu alba „Heaven And Hell“, se kterým si tehdy nově nadechnuvší BLACK SABBATH znovu získali ztracený respekt široké metalové veřejnosti a nakopli svou kariéru směrem k noblesnějšímu fantasy vyznění, charakterizujícímu od té doby jejich démonický zvuk. Ze sestavy HEAVEN AND HELL nebyl tenkrát u této události přítomen jen bubeník Vinnie Appice, který ovšem velmi záhy do rozjeté mašiny naskočil, aby zacelil místo po Billu Wardovi, který na počátku osmdesátých let minulého století prožíval jedno ze svých nejkrizovějších období (nemoc, závislost a smrt rodičů).

HEAVEN AND HELL

HEAVEN AND HELL již před dvěma léty dokázali, že živě mají stále grády jako za starých časů, a tak jsem byl zvědav, jak si poradí s novou studiovou nahrávkou. Zvlášť když obě Iommiho alba, nahraná společně s Glennem Hughesem a vydaná v tomto desetiletí, považuji za moderní a celkově velmi zdařilá. A co víc, Ronnie James Dio byl v pražské Sportovní hale taktéž v kolosální formě. Bohužel však musím říct, že má očekávání nebyla zcela naplněna. Ne, opravdu si nemyslím, že by HEAVEN AND HELL přišli se slabou nahrávkou. Právě naopak, vše je do puntíku dotaženo a přesně postaveno na místech, na kterých své oblíbence budou jejich dlouholetí příznivci (mávající nad hlavou pověstným paroháčem) očekávat. Problém spíš vidím v absenci neobyčejných momentů. Celé album působí velmi rutinně a tak se na něm dočkáváme pouze hry na Diovské BLACK SABBATH. Což o to, řemeslně byla práce odvedena na 100%, pročež srdce dlouholetých příznivců kapely DIO i starých alb BLACK SABBATH s malým dervišem u mikrofonu jistě radostí zaplesají a album bude bez problémů zařazeno do regálu vedle těch klasických. Jak jej ale poslouchám sebevíc, nenacházím na něm skladby, kterým bych bez váhání udělil visačku „heavy metalový trhák“. A to mě vážně mrzí. Nejsou zde žádné výrazné vypalovačky typu „The Mob Rules“ a „Neon Knights“, ani osudové suity jako „Children Of The Sea“ a „Heaven And Hell“ a už vůbec ne zakletá tryzna formátu „Die Young“. Takové skladby se holt nepodaří napsat víckrát za život. Album působí ve všech směrech jako přebytek z „Dehumanizer“, přičemž jeho největší devízy - syrovosti - nedosáhne!

První půle je zdařilejší – ponuré a těžké inferno „Atom And Evil“ i o něco svižnější rifforama „Fear“ jsou songy, které mají něco do sebe a nesou se v nejlepších tradicích staré Iommiho školy. Třetí „Bible Black“ užívá přesný model oblíbených skladeb BLACK SABBATH z minulosti, kdy se akustický úvod po několika minutách zlomí v burácející finále a Dio má prostor ukázat, že umí jak něžně zapět, tak i pořádně zahulákat. V této chvíli ještě album drží krok a démoničtí kmeti stačí s dechem, alespoň tedy své někdejší formě z „Dehumanizer“. Jenže zhruba někde kolem půlky začnu citelně postrádat silné nápady hodné těchto mistrů černého řemesla. Proto ačkoliv je výpravný závěr v podobě „Breaking Into Heaven“ kvalitnější než cokoliv, co následovalo po trojce „Bible Black“, výsledný dojem průměrnosti a obyčejnosti (jaký mám snad u každého alba, které nazpíval Ronnie James Dio v posledních šestnácti letech) se v mém případě nevyhýbá ani „The Devil You Know“.

Závěr. To, co dokázal před čtyřmi lety Tony Iommi s Glennem Hughesem na albu „Fused“, se zde ani náhodou nepodařilo. Bohužel, moc nevyšla ani sázka na jistotu, která byla mnohem více pravděpodobná a očekávaná. Vím, tenhle projekt neměl nikdy ambice vnést do hard rocku nové impulsy (tak jako to poslední dobou bývá zvykem u šedesátiletého mladíka Hughese), ale „The Devil You Know“ nemá jinou šanci, než jen oslovit staré příznivce. A uvědomte si, že záměrně říkám OSLOVIT (co to jako v případě této sestavy znamená?). Oslovit, nikoliv je (po zásluze) uhranout a zazdít svojí velkolepostí, takže na místo korunovace, která proběhla již dávno na počátku osmdesátých let, zde dojde akorát k symbolickému předání diplomu za zásluhy a potřesení rukou. Máme tu tedy další řemeslně dobře odvedenou zbytečnou metalovou desku, jakých letos vyjde několik desítek. Tohle mně prostě nestačí a jdu si pustit „Mob Rules“.

 83

Stray

Verdikt

Řemeslně zručně odvedená hra na Diovské BLACK SABBATH, nemající jiné ambice, než zamávat pamětníkům. Tohle album rozhodně nikoho nedonutí k úvaze, že jde o výjimečnou událost. Kdysi tomu bylo u této sestavy úplně jinak.

Hodnocení

Autor
6 / 10
Redakce
7 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 53:31

Produkce: Heaven And Hell, Mike Exeter

www.heavenandhelllive.com

Sestava

Skladby

  1. Atom And Evil
  2. Fear
  3. Bible Black
  4. Double The Pain
  5. Rock´N´Roll Angel
  6. The Turn Of The Screw
  7. Eating The Cannibals
  8. Follow The Tears
  9. Neverwhere
  10. Breaking Into Heaven

Diskografie

The Devil You Know (2009)
Live From Radio City Music Hall (2008)

Jiné pohledy

5,5 / 10
Je asi bez diskusí, že první dvě alba seskupení HEAVEN AND HELL jsou nejlepšími alby IRON MAIDEN jaké kapela s Dickinsonem v letech 80-82 nahrála. Říkate že IM v té době nehráli s Dickinsonem a desky "Heaven and Hell" a "Mob Rules" nenahráli? Vidíte! To jen potvrzuje jací už tenkrát byli Maidni machři. Ani nehráli, ani nenahráli a přesto už v duchu jejich budoucí tvorby vznikla geniální alba, které ovšem nějakým hrozným nedopatřením nahrálo torzo BLACK SABBATH s Diem za mikrofonem. I mistr Birch se někdy utne. O tom, že duševně se jedná o budoucí alba IRON MAIDEN snad není pochyb. Potvrzuje to i Dehumanizující držkopád v devadesátých letech a v podstatě i novinka. Iommimu a spol se tenkrát sice podařilo okopírovat Harrisovy nápady ještě před tím, než je stačil hodit do strun. Ale jak se říká nevstoupíš třikrát do jedné řeky. "The Devil You Know" je v podstatě následovníkem Dehumanizeru a skvělým příkladem jak to dopadne, když dobrý hudebník chce hrát a nemá co. Formálně je totiž vše v naprostém pořádku. Až na to, že skladby jsou zdrcujícně průměrné. Iommi by udělal líp, kdyby dál kopíroval IRON MAIDEN a zabudoval své drtikolské riffy do stejně epického mustru jako jeho velký vzor Harris. Protože fláky složené z volně ložených riffů nespojené žádným stěžejním nápadem dnes opravdu nemají úroveň. To si přiznejme.
Louža | 28. dubna 2009

 

8,5 / 10
Čo čakať od BLACK SABBATH v roku 2009?
Že budú vytvárať celý jeden hudobný žáner ako pred takmer štyridsiatimi rokmi? Že budú určovať smer ako na začiatku 80-tych rokov? Nestačí vám kvalitný album plný zaujímavých nápadov a všetkého toho, čo máte na týchto pánoch radi?
Som síce nekritický fanatik a isté čaro priznávam dokonca aj zatracovanej doske "Forbidden", ale nech sa na to pozerám akokoľvek "objektívne", stále mám pred sebou v podobe "The Devil You Know" silný a prudko počúvateľný opus.
Tonyho riffy, Diov stále parádny hlas, fantastická rytmika Butler-Appice a hlavne silné songy typu "Double The Pain", "Atom And Evil", "Eating The Cannibals" či "Bible Black" - to všetko v dnešnej dobe, keď je klasický melodický heavy metal skôr paródiou a gýčovitým samopožieračom, prináša miestami až prekvapúco kvalitný poslucháčsky zážitok. V tomto roku, na tomto žánrovom poli sa tomuto albumu priblížili na dostrel snáď iba krajania a taktiež zaslúžilí matadori SAXON.
U mňa jednoznačne palec hore; mimochodom, za slová ako "Máme tu tedy další řemeslně dobře odvedenou zbytečnou metalovou desku, jakých letos vyjde několik desítek" sa ešte určite strhne redakčná, nielen slovná bitka.
Rudi | 27. dubna 2009