AMESOEURS jsou díky debutovému EP „Ruines Humaines“ tělesem nesmírně populárním, jsou seskupením na jehož plnohodnotnou nahrávku se čekalo s velikým napětím. A jak už to tak v podobných případech chodí, album zůstalo mírně za očekáváními. Ale nepředbíhejme. Zmíněné EP učarovalo posluchačům příjemnou kombinací black metalu s post-punkem i dalšími vlivy, přičemž podobnou formuli zkouší kapela (nyní již bohužel nefunkční) i na dlouhohrající desce. Jde na to však odjinud.
Zatímco na „Ruines Humaines“ byl black metal základním stavebním kamenem a zmíněný post-punk pak spíše entitou nahrávku zpestřující či – lépe řečeno – doplňující, na „Amesoeurs“ je tomu přesně naopak. Primární esencí je temný rock (či snad new wave?) s jemným nádechem černého kovu, přičemž skutečně blackmetalových pasáží je na nahrávce minimum. Ovlivnění nesmrtelnými THE CURE je na albu jasně patrno, stejně jako je na ní zřetelná personální spřízněnost s úspěšnými ALCEST (snivé pasáže spjaté s příjemným vokálem Audrey Sylvain). Tu a tam kapela přitlačí na pilu („Trouble“), avšak tato a podobné kompozice do celkového konceptu desky příliš nezapadají. Ačkoliv mohu francouzskému seskupení křivdit, zní, jakoby byly zařazeny do tracklistu spíše jen z povinnosti a ve snaze zavděčit se blackmetalovému publiku, které však ve valné většině nahrávku stejně zavrhne. Ta otevřenější část sice bude kapelu poklepávat po ramenou za její nevšednost a originalitu, ale v globálním měřítku se nejedná o nic víc než nadprůměrný, povedený, velice příjemný, avšak nikterak hranice bořící 80´s post punk. Což je škoda, čekalo se přeci jen o trochu více.
Po několika posleších však album nabírá na kouzle, a spoustu momentů lze označit za nesmírně povedené až magické (také díky libozvučné francouzštině). Ať už se jedná o sugestivní začátek alba v podobě nádherně gradující „Gas In Veins“, ústřední melodickou linku „Heurt“ (pravděpodobně nejsilnější kompozice na albu), vyložený pop-song „Video Girl“ či "taneční" píseň „Amesoeurs“.
Nemá smysl příliš omílat v každé recenzi zmiňovaná nevšední témata (snaha vystihnout a reflektovat temné stránky industriální éry, resp. moderní civilizace), přesto je nutno vypíchnout, že se AMESOEURS na svět dívají (dívali) z poněkud jiné perspektivy než drtivá většina žánrově spřízněných kolegů (pokud tedy ještě vůbec můžeme o příslušnosti k blackmetalové scéně mluvit). V každém případě zde opět máme povedené dílko z pera dvojice Neige - Audrey. Ne tolik silné jako "Souvenirs d´un Autre Monde" či "Ruines Humaines", přesto posluchačsky velice příjemné. Což je, myslím, tou nejvýstižnější charakteristikou popisované desky. Pokud se má jednat o jakýsi epitaf, odešli AMESOEURS se ctí a hlavou vztyčenou.
