Rozlehlé pláně kazašské stepi příliš mnoho možností k pestrému životu nenabízejí. V nehostinné krajině přežijí pouze zruční pastevci, schopni postarat se o veliká stáda krav, ovcí, velbloudů... K tomu ale samozřejmě potřebují silné rodinné zázemí a tudíž ženu. Ale hledejte si manželku, když jediná v širém okolí vás odmítá. Mladík Asa, který se právě vrátil ze služby v tichomořské námořní flotile, má přesně tento problém. Rád by začal hospodařit se svým (pronajatým) stádem, ale podmínka, kterou mu jeho majitel stanovil, je jasná - musí se oženit.
Kazašský režisér ruského původu Sergej Dvorcevoj na sebe dokázal upozornit několika zdařilými dokumentárními snímky, ale „Tulpan“ je jeho celovečerní prvotinou. Při jeho realizaci však naplno zúročil zkušenosti nabité během tvorby krátkometrážních filmů. Především cit pro zachycení reálného a drsného života je asi hlavní devízou tohoto příběhu. Nesmírná trpělivost, s jakou se pustil do jeho tvorby, by asi těžko procházela u „běžných“ filmových producentů, ovšem v podmínkách, v jakých „Tulpan“ vznikal, to patrně nebyl tak veliký problém. Tím pádem není divu, že například na vhodné počasí pro natáčení ve stepi se čekalo klidně i několik měsíců. A to nemluvě ani o náročných a vskutku naturalistických záběrech „ze života zvířat“. Těm jednoznačně dominuje porod jehněte, který však nelze příliš doporučit citlivějším povahám.
Děj plyne pomalu, jakoby v bezčasí a plně v souladu se životem v odlehlé stepi. Stereotypní dny kočovných pastevců vyplňují péče o stádo, domácí práce a plná jurta ukřičených dětí. Dvorcevoj se nevzdal ani přímo se nabízející možnosti opatřit své dílo dlouhými expozicemi nekonečných kazašských rovin, nad kterými se neustále prohánějí menší tornáda, v jejichž víru není problém ztratit ovci, anebo v lepším případě jejich vzdálený horizont oslňují sluneční paprsky, jejichž romantika je obyvatelům stepi naprosto ukradená. Budiž mu přičteno ke cti, že to s nimi nepřehání a nesnaží se diváka udolávat pseudouměleckou formou dlouhých nicneříkajících záběrů, která je v konečném důsledku v zásadě naprosto o ničem.
Jeho film totiž o ničem rozhodně není. Příběh je sice prostý, ale přesně takový je právě i život kazašských kočovníků. Hlavní hrdina Asa je po odmítnutí své vyvolené dívky Tulpan (v překladu tulipán) nucen přistěhovat se do jurty ke své sestře, jejímu manželovi Ondasovi a jejich početné rodině. Právě mezi ním a švagrem to nejvíce jiskří. Nemluvný kočovník, který v životě nic jiného nezkusil a ani po tom netouží, ihned pozná, že Asa, i navzdory enormní snaze, příliš talentu k pastevectví nepobral a tím pádem jej bere jako přítěž, kterou musí svojí prací živit. Ačkoliv se stoprocentně jedná o práci režiséra a (převážně) amatérských herců, každý moment či scéna působí nesmírně lehce a přirozeně, což řekněme, že u takto pojatých snímků není vždy samozřejmostí. Neustále pobíhající a křičící nejmladší člen rodiny, malá holčička dožadující se svým zpěvem pozornosti anebo klučina připoutaný k rádiu a poslouchající zpravodajství místního rozhlasu, jenž je jediným pojítkem s civilizací, které poté každodenně cituje svému otci. V těchto momentech se v režísérovi ozývají bohaté dokumentární zkušenosti, díky čemu lze na „Tulpan“ nahlížet i jako na reportáž z nám tak vzdáleného způsobu života středoásijských nomádů.
„Tulpan“ však dokáže v mnoha případech i vykouzlit na tváři nejeden úsměv. Opakované žádání o ruku té samé dívky, příjezd veterináře, kterého dlouhé kilometry pronásleduje velbloudí matka mláděte, jež veze na své obstarožní sajdkáře anebo místní rázovitá postavička tvořená Asovým vrstevníkem, to všechno dotváří přirozeně zachycený kolorit náročného a z našeho pohledu snad i vyprázdněného života uprostřed velikého Kazachstánu. Ten Dvorcevoj zvládl zobrazit velmi sympatickou formou v podobě tohoto příjemného filmu, který, jako lidé o nichž vypráví, rozhodně nikam nepospíchá. Ač umělecky nepochybně hodnotný, rozhodně ne určen pouze úzkému okruhu náročnějšího publika.
