U podobně laděných kompozičních celků, jakým se na své poslední desce prezentují Američané CAPILLARY ACTION, bývá většinou problém, že se zavděčí jen úzké skupince militantních hudebníků anebo posluchačům libujícím si v pejsko-kočičkovských hudebních dortících, ve kterých se mísí vysoká hráčská zručnost s naprosto chaotickým skládáním jednotlivých hudebních motivů. Pochopitelně, že teď tak trochu kategorizuji a přeháním, ale chci jen říct, že vdechnout duši hudebním projektům, ve kterých se pere celá řada různých vlivů a žánrů, není zas tak úplně jednoduché.
O to samé se pokouší i početný band pod vedením talentovaného mladíka Jonathana Pfeffera. Jedenáctka skladeb, nebo lépe řečeno kompozic, ukrytých na albu „So Embarrassing“ svému názvu (naštěstí) příliš nedostojí. Palba stylových kotrmelců, přechodů, zběsilých změn rytmů a nálady se na posluchače sice vyvalí hned od začátku, ale CAPILLARY ACTION se však nesnaží ohromit prvoplánovitým důrazem na své muzikantské dispozice. Jejich demonstrací se na o něco málo větší než půlhodinové ploše nachází více než dost, nicméně před samoúčelností kapela rázně přibouchla dveře tím, že z její hudby i přes členitou strukturu číší snaha své publikum především bavit. CAPILLARY ACTION vás mocně chytí za ruku a než se stačíte bránit, v momentě vás protáhnou zakouřeným jazzovým klubem, karibským nočním podnikem s vůní rumu, kde za horkých letních nocí vyhrává dechová kapela anebo si s nimi můžete zaskotačit na nějaké hodně veselé ska party. Že se v jejich případě fantazii meze nekladou, je zřejmé hned z úvodní taškařice „Gambit“. Nálady a motivy se střídají rychleji, než sošky na pražském Orloji, což vokál Jonathana Pfeffera, který se celou pestrou nahrávkou táhne jako nit, jakoby odmítal vzít na vědomí a jede si stále tu svoji, aby vzápětí pod náporem kytarových riffů explodoval v návalu vzteku. Když už je těch negativních emocí příliš a chaos přechází v anarchii, přichází uklidňující sólo hammondů („Pocket Protection Is Essential“) a zanedlouho rozjuchaný ska rytmus („Elevator Fuck“).
Přeskakování od jednoho ke druhému. Španělské flamengo, jazzrock, hardcore, pop a takhle by se dalo ještě nějakou tu chvíli pokračovat. Schopnost udržet celý ten žánrový cirkus pohromadě tak, aby byla zachována linie písně se CAPILLARY ACTION daří víceméně velmi dobře. Občas se sice dostaví pocit mírného posluchačského (a zřejmě i kompozičního) tápání, ale skupina vše vynahrazuje nepředstíraným mladickým entusiasmem a živočišností, která přímo sálá z každého taktu. Širokému spektru použitých hudebních nástrojů, kde kromě klasických rockových jako jsou kytary, basa a bicí jsou použité i četné dechové, klávesové a smyčcové instrumenty, výrazně napomáhá i zvukově příjemná a přehledná produkce, která je rovněž dílem Jonathana Pfeffera. On a jeho orchestr připravili velmi lákavou a chutnou, leč napoprvé ne možná lehce stravitelnou nahrávku. V souboji formy s obsahem tentokráte vítězí druhý jmenovaný, což naznačuje, že „So Embarrassing“ by si mohl vychutnat i posluchač nehledající pouze ty náročnější formy hudebního vyjádření.
