Díky častému koncertování je jméno IAMX tuzemskému posluchači velice dobře známo. Pokud jste se s ním ještě nesetkali, pak vězte, že se jedná o sólový projekt Chrise Cornera (SNEAKER PIMPS), který také na sebe prostřednictvím své image sex idolu strhává při živých vystoupeních veškerou pozornost. Nebylo by však fér tvrdit, že za popularitou IAMX stojí pouze Cornerova obliba u náctiletých fanynek, důvodů k poslechu je více. Ať už se to týká charismatu, jímž frontman disponuje, jeho expresivního vokálu či – a to především - jednotlivých kompozic, jimiž se prostřednictvím IAMX prezentuje. Ve své sólové podobě se Corner věnuje produkci elektronické muziky s občasným nádechem rocku a osmdesátkového popu, přičemž ponejvíce zní tak trochu jako mix PLACEBO, DEPECHE MODE a APOPTYGMA BERZERK (toto přirovnání slouží jen jako vzdálená představa toho, co se na desce děje, takže jej prosím berte s rezervou). Prvně zmíněné připomíná svou charakteristickou barvou hlasu, jenž se tomu Molkovu trochu přibližuje, druhé pak vypiplaností a precizností provedení jednotlivých skladeb, a ty třetí pak zejména jejich nábojem

Na první poslech je „Kingdom Of Welcome Addiction“ poměrně nevýrazné. Jaká to změna oproti předešlým „Kiss + Swallow“ a zejména „The Alternative“, která výraznými songy jenom oplývala a hned od počátku uchvátila posluchače svou naléhavostí. Přiznám se, že nebýt fanouškem předešlých desek, zaslechnuv náhodně některou ze skladeb z desky aktuální, asi bych se po jejím autorovi příliš nepídil. Další dojem je však už jiný – „Kingdom Of Welcome Addiction“ není špatné, je prostě jenom odlišné - klidnější, mírnější, jemnější... Nedisponuje sice tak tutovými hitovkami, jakými byly např. „President“, „The Alternative“ či "Spit It Out". ale i tak obsahuje zajímavé skladby, které se do hlavy vtloukají pomalu a postupně. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že některé z nich působí jako slabší odvar věcí dřívějších...

I tak je ale „Kingdom Of Welcome Addiction“ příjemné album. Pravda, ne tolik zábavné jako dvě předešlé desky, ale až na občasné dolování z minulosti mu není nutné zbytečně něco vytýkat. Corner na desce nabízí kusy melodické, kusy výrazně taneční, kusy hypnoticky ubíjející i jemné elektronické balady, přičemž na pozadí dusavé rytmiky a syntezátorových zvuků se tyčí jeho ostře řezaný vokál, jenž baví i láká. Pokud jste fanoušky mainstreamověji laděné elektroniky, může potěšit i vás.