Sacrist mají na naší scéně zajímavé postavení. Blackem načichlá muzika s automatem se moc často nevidí. Už minulé dílko Unholy Voices napvědělo, že původně dimmuborgirovský klávesový klon se chce ubírat vlastní cestou. Je tomu tak... Sacrilegious obsahuje 5 songů, které jsou rychlejší, brutálnější a techničtější než Unholy (jeden je starší a znovu předělaný – Evil Alive). Hlavně ta rychlost je znát, už to není takové tahavé. V některých pasážích jakoby se Sacrist snažili dostávat tam, kde byli před dvěma lety Emperor. Jenže ten automat je stále především nutnost a handicap, než deviza. Kytara Petra je sice technická, ale jakoby se ztrácela za monstrózními a předimenzovanými hradbami kláves. Automat je místy až příliš monotóní. Chtělo by to živého bubeníka. Pochválit musím nejen Petrovu kytaru, ale i jeho vokál, který je správně krkavčí. Mám pocit, že Sacrist jsou příslibem do budoucna. Zatím bych oživil bicí mašinku a klávesy dal poněkud dozadu, aby vynikla i ta kytara... Podle mne je Sacrilegious... povedené dílo, jen třeba počkat, až ho pánové přenesou na nějaký slušnější nosič... Jo, a to intro od Bacha jste si mohli odpostit – copak nemáte nic lepšího na práci než vykrádat barokní klasiky?