K nové desce THE MARS VOLTA jsem přistupoval skepticky. Na předchozích deskách předváděli na můj vkus až moc velký blázinec, ale jak se říká, hranice mezi genialitou a šílenstvím bývá tenká. Na novém albu „Octahedron“ vás však čeká překvapení v podobě klidnější, akustičtější, ale hlavně mnohem přístupnější hudby. Omar Rodriguez Lopez nějak změnil pohled na věc. Divoké kytarové sólování si nechává až na úplný závěr, netlačí tolik na pilu a občas dokonce nechá hrát samotnou rytmickou sekci. Cedric Zavala nevyjíždí často do uširvoucích výšek, zpívá více melodicky, procítěně a výsledek je nečekaný. THE MARS VOLTA nahráli záměrně klidnější, širšímu publiku přístupnější album, kterým možná naštvou své skalní fanoušky, ale nebojte, pořád jsou to oni, dokonce takoví, jaké jsem je chtěl vždy mít.
Album začíná šílenou minutou a půl ticha, po které se pomalu rozjíždí dojemná balada „Since We´we Been Wrong“, kde Zavalův procítěný zpěv doplňuje zkraje pouze kytara, rytmika se přidává až na finále. Nečekaný začátek a hned jeden z vrcholů desky. Skvěle vystavěnou následující „Teflon“ táhne vytažená rytmika s opět klidnějším zpěvem, kytara začíná skromně a graduje směrem ke konci skladby, výborná práce. Složitější a zajímavá „Halo Of Nembutals“ mi připomíná FAITH NO MORE, zejména svou divokou rytmikou a zpěvem. Energičtější kusy střídají křehké poloakustické balady „With Twilight As My Guide“ a „Copernicus“, které nabízí prostor Cedriku Zavalovi, který spolu s minimálním kytarovým doprovodem a špetkou elektroniky připraví prostor pro nadcházející přitvrzení. Obyčejně tento typ balad nemusím, ale v podání „nových“ THE MARS VOLTA působí zvláště Zavalův zpěv velmi působivě až dojemně. Další vrchol alba je bezesporu divoká funky jízda „Cotopaxi“, kde kapela sešlápne plný plyn a vy nestačíte během čtyř minut ani vydechnout. Dojde i na muzikál připomínající zpěvy ve skladbě „Desperate Graves“a album uzavírá pro MARS VOLTA typičtější kousek „Luciforms“, s divokým Lopezovým sólováním. Mistr zkrátka zakončuje ve svém stylu.
Album je skvěle vyvážené, s rozumem vystavěné, vše se zdá na svém místě, vše do sebe zapadá. Skladby jsou dlouhé tak akorát, MARS VOLTA stihnout během pěti minut hodně a nemám problém album doposlouchat až do konce, což o minulých nahrávkách říci nemohu. Při poslechu „Octaherdon“ se mi velmi často vybavuje podobnost s jednou legendou ze sedmdesátých let. Ano, THE MARS VOLTA jsou LED ZEPPELIN dnešní doby.
