VYPSANÁ FIXA se tentokrát rozhodla nahrát své páté řadové album mimo území České Republiky a sice přímo v Londýně, kam se na pár týdnů přesunula spolu s producentem Dušanem Neuwirthem. Bohužel však musím konstatovat, že zde Márdímu definitivně došel humor. Náznaky tohoto stavu bylo již možné vystopovat na předchozím albu „Fenomén“, které ovšem vykazovalo mnoho zajímavých momentů, alespoň co se týče snahy o zvukový posun a celkově ponuřejší a méně splašenou formu skladeb, která tímto udělala z „Fenoménu“ neobyčejný počin v diskografii pardubických. Naproti tomu novinka „Klenot“ je zdaleka jejich nejslabší nahrávkou. A proč tomu tak je? Chybí jak zvuková neobyčejnost, osobité songy a hlavně nápady, a to jak hudební, tak textové. Právě zde vidím absolutní selhání. Pár trochu lepších položek velmi průměrný výsledek nezachrání. Mám namysli singlovku „Holka s lebkou“ – kdo by řekl, že tahle v kontextu tvorby FIXY poměrně tradiční a obyčejná věc bude nakonec patřit k tomu úplně nejlepšímu na novince? Dále pak rozjařenou „Panenka Chou-Chou“, tragikomickou „Velká láska“ a hlavně atmosférickou „Okresní knihovna“, kterou považuji za jasný vrchol alba. Márdího parta holt letos tápe jako nikdy před tím, snaží se opisovat z vlastní minulosti, ale pouze bezezbytku naplňuje obsah svého názvu. Tahle fixa prostě už dost dobře nepíše. Bohužel.