Co si vlastně člověk vybaví, pokud se řekne moderní black metal? SONIC REGIN? EMANCER? KEEP OF KALESSIN? Já opravdu nevím. Nad vývojem a budoucností jednoho z nejkonzervativnějších metalových subžánrů se vznáší otazník, jehož kontury jsou stále zřetelnější. Jakým směrem kráčet, aby nedošlo ke stagnaci? Aby celá černokovová krabice nebyla zanedlouho jen mlýnkem na recyklaci již několikrát recyklovaných motivů? Jednu možných cest se snaží načrtnout právě DANCE CLUB MASSACRE, kteří se s touto žánrovou krizí popasovali po svém. Jejich kytarová mašinérie s rytmickou sekcí bublá jako dobře seřízený diesel, který jezdí na vazkou tekutinu namíchanou z DESPISED ICON a CRADLE OF FILTH současně, nad tím se však rozkládá mlžný opar majestátních klávesových syntů, nasálklých blackovou tradicí. Velmi zajímavé aranže mají vokály, kde se střídají dvě základní polohy a obě mají svoji formu a barvu vybroušenou k dokonalosti. Prvním je agresivnější skřítkovský skřehoták podobný té nejjistější poloze Danniho Filtha, kterého doplňuje (a mnohdy i překrývá) dlouhé, hluboké a hrubě nelidské vlkodlačí vytí. Výsledný dojem občas opravdu budí dojem rozhovoru lykantropa a zparchantělého nasraného skřeta, jehož hlasový rejstřík je spolu s klávesovými motivy tím nejblackovějším atributem celé tvorby.
Album lze s klidným svědomím rozdělit na dva větší celky. První tvoří desítka písniček klasického materiálu, po kterých následuje téměř třicetiminutový bonus track, který je tvořen jedním motivem, jedním rytmem, jedním klávesovým zvukem a mnoha variacemi vokálů. Stále dokola. Různé odstíny hlasu, různé modifikace, jednou celé téma zazní dokonce imitací wrestlerské superhvězdy z devadesátých let Macho Mana Randy Savage. Věřím, že pokud tuto chytlavou opakovačku hráli někdy naživo v původní stopáži, musel si s nimi zákonitě zpívat na konci celý zhypnotizovaný klub.
„Circle Of Death“ je zajímavou variací na téma black metal s lidskou tváří a věřím, že s jejich materiálem se může ztotožnit jak okovaná black metalová mánička, tak opatkovaný vyznavač emo metalcorových trendů. Je pravda, že ortodoxní příznivci žánru tuto kapelu, která vizuálně rozhodně nezapadá do koloritu black metalových klišé, asi nikdy nepřijmou. Pokud vás však zajímá, jak zní kapela, která se hlásí jak odkazu CRADLE OF FILTH a DIMMU BORGIR, tak bandám typu DAUGHTERS, CONVERGE nebo HORSE THE BAND, pak vám jsou DANCE CLUB MASSACRE přímo na míru šití.
