Příjemný relax po perném týdnu mi nabídlo plzeňské Divadlo Pod Lampou. Pražské sludge/stoner duo SADE příliš často nevystupuje, a to hlavně proto, že jeho dva členové jezdí po světě coby tour manageři se spolky jakými jsou například japonští BORIS. Plzeňské jistoty, kterými jsou MITOTE a MADE BY THE FIRE, se staly výtečným úvodem celého večera.
Krátce po jedenadvacáté hodině do záře reflektorů nastupují novoplzenečtí MADE BY THE FIRE. Skvělý zvuk, ještě lepší zouk a vynikající atmosféra, to vše je pro vystoupení instrumentálního tria pověstné. Sound kapely je postupem času stále čistější, méně metalový a nebál bych se říci i akustičtější až scéničtější, ale to nic to nebere na údernosti a drtivosti jednotlivých skladeb. Playlist byl částečně tvořen přímo na koncertu publikem, které mezi skladbami pilně nabízelo své nápady na skladby budoucí. Já se díky jejich vystoupení po dlouhé době cítil jako flaška, kterou MADE BY THE FIRE naplnili až po okraj skvělým zážitkem. Nedivím se některým milovníkům hudby, kteří kvůli ojedinělým koncertům této trojky dokáží vážit cestu přes celou republiku. Ještěže já to mám jen pár ulic.
Hrát po MADE BY THE FIRE je ošemetné a nevděčné. MITOTE se toho však ujali s vervou sobě vlastní a bez jakýchkoliv mindráků. Jejich hudba je uspokojivou odpovědí na otázku „jak by post rock zahráli špinaví vousatí punkáči?“. Většina skladeb z aktuální desky „Roadside Picknik“, které propluly ten večer Pod Lampou, se nese ve znamení výtečně jedoucího garážového indie/post hardcoru. Typickými znaky jsou poněkud neurvalý, sympaticky nekultivovaně řvaný zpěv a přímočará rytmika bez basy a kytary, jež výslednému zvuku dodávají čerstvou jiskřivou zvonivost a současně noisovou špínu.
Oř ze stáje Silver Rocket zvaný SADE přitáhl na scénu jako poslední. Na prknech klubu se objevily tři zesilovače, z toho dva kytarové a jeden basový, a tři bedny. Osobně mě zaujala ampegácká osmidesítková lednička položená na bok. Pro jednoho kytaristu až příliš výkonu, že by SADE propadli úchylce, kterou mají například SUNN O)))? Věru, že ano. Po celý set v režii pánů Zakopal/Rozbořil probíhal boj se zvukařem, který takřka po každé skladbě prosil, vyhrožoval, zastrašoval i škemral, nicméně ztlumení mocného kytarového aparátu se nedočkal. SADE po zvukové stránce otřásli klubem – ovšem bohužel. Kytara šla jen z pódia a stejně byla tím nejhlasitějším zvukem, který jsem v klubu Pod Lampou kdy slyšel.
Hudebně celá záležitost budila dojem, že jste do jednoho hmoždíře hodili MOTÖRHEAD, NEUROSIS a NIRVANU. Hutný, nahrubo umletý valivý sound, burácivé, nepříliš čitelné kytarové vlny a poněkud stísněný vokál. Obrovská intenzita hlasitosti, před kterou se nešlo schovat. Dojem to ve mně zanechalo, nicméně ani teď vlastně nevím, jestli dobrý nebo špatný. Nechci domýšlet, jak by to skončilo, kdyby se kapelní heslo „We Need To Be Louder ...“ aplikovalo ještě o ždibec více. Celé ráno mi dnes bzučí v uších.
