AVATAR - Digitální orgie se zeleným poselstvím

AVATAR - Digitální orgie se zeleným poselstvím

AVATAR - Digitální orgie se zeleným poselstvím

AVATAR - Digitální orgie se zeleným poselstvím

Nebývá příliš lehké psát bez jakéhokoliv zaujetí o projektech typu „Avatar“. Masová hysterie a šílenství, doprovázející jeho uvedení do kin, jsou jen logickým důsledkem zdlouhavého a bezpochyby i náročného tvůrčího procesu stojícího za jeho vznikem. Astronomické finanční náklady (hovoří se až o půl miliardové dolarové částce) a léta odkládání premiéry zdůvodněné především čekáním na zdokonalení počítačové technologie na úroveň dostatečnou pro uspokojení představ Jamese Camerona, ani nemohou znamenat nic jiného, než masivně bombardující reklamu a hype. Vzniká tak dílo, o kterém se dá psát a diskutovat donekonečna a které, jak už to chodí, vzbudí mnohé protichůdné reakce. Tyto pak závisí především od míry očekávání a představ, která potenciální divák do filmu vkládá. Výsledný dojem z „Avataru“ však nepochybně ovlivní hlavně dva nejdůležitější faktory – technologické provedení a kvalita příběhu.

AVATAR

V souvislosti s nejnovějším počinem Jamese Camerona se hovoří hlavně o technologii CGI (computer generated imagery), konkrétně o její aktuálních schopnostech, kterých bylo ve snímku dosaženo. V tomto ohledu se americkému režisérovi po svých technologicky přelomových dílech „Propast“ a „Terminátor 2“ podařilo znovu nastolit kurz, kterým se trikový filmový průmysl bude nejbližších pár let ubírat. Pohled na barvami hýřící exteriéry planety Pandora je dechberoucí a propojení živých herců se světem digitálního modelování nebylo nikdy předtím přirozenější. Slova o dokonale organickém obrazovém celku nejsou určitě přehnaná. Cameron, vědom si možností, jež mu draze zaplacená technologie nabízí, popouští uzdu své fantazie do volného výběhu a vytváří svět, ve kterém je vše dovoleno a nic není nemožné. Unikátní ekosystém lidstvem objevené planety připomíná svým neposedným hemžením a nestálostí pravěké prostředí na Zemi a i když z té rozmanité „krásy“ občas vzniká dojem, že se jedná pouze o fantazii pro fantazii v duchu všemožných lucasovských příšerek z první epizody Hvězdných válek, paralela s kdysi dávno nedotčenou pozemskou přírodou je zřejmá. Naproti tomu lidskou přítomnost symbolizují pouze těžká těžařská technika, kouřící komíny a chladné prostředí kanceláří a laboratoří.

AVATAR

Kontrast více než do očí bijící jasně symbolizuje i poselství a příběhovou linii snímku. Ač se Cameron brání sebevíc, „Avatar“ je v první řadě zřetelně sdělený ekologický manifest. Boj domorodého obyvatelstva, žijícího hluboko v lesích a ctícího pohanské bohy proti technologicky nesrovnatelně vyspělejšímu a silnějšímu protivníkovi nachází další jasnou paralelu v boji o zachování pralesů v Amazonii a proti vyhánění původního indiánského obyvatelstva v důsledku postupující těžby dřeva. Na tom by samozřejmě nemělo být nic špatného. Naopak, pakliže toto sdělení je tvůrce schopen citlivě a vyváženě implantovat do sci-fi příběhu ze vzdálené budoucnosti tak, aby jeho kontury byly dostatečně čitelné a zároveň by tak netrpěla ani formální stránka díla, je vše v naprostém pořádku. Toto se z mého pohledu Cameronovi vcelku povedlo, leč tato výzva jej přeci jen pár šrámů stála.

AVATAR

Problém bych viděl v některých fázích v přílišném strkání diváka do emočních prožitků, na čemž se výraznou měrou podepisuje prakticky neustále znějící (jinak zdařilá) hudba Jamese Hornera, která je v těch nejvypjatějších momentech plná „pozemských“ etno vlivů s dominujícími prvky indiánské hudby. Trošku překvapí i skutečnost, že na scénáři pracoval Cameron několik let, neboť páteřní kost děje tvoří poměrně předvidatelný a nepříliš originální pohádkový příběh lásky příslušníků dvou naprosto rozdílných kultur. Netroufám si odhadnout, do jaké míry byl záměr jej osadit většinou zcela schématickými postavami ve stylu hodné bioložky (Sigourney Weaver) s aktivním zájmem o kulturu a život modrých bytostí „Na´vi“, coby původních obyvatel kolonizované planety, či naproti tomu zápornými figurami s charaktery bez prostoru k jakémukoliv vývoji (Giovanni Ribisi, Stephen Lang). „Avatar“ je zkrátka filmem, u kterého je divákova schopnost odhadnout následující dění poměrně vysoká a který mu v tomto směru poskytne jen minimum překvapení, poskytne-li mu vůbec nějaké.

AVATAR

Závěrečná otázka ale po tom vše se stejně zredukuje pouze na jednoduché „Má cenu to absolvovat?“. Nepochybně má. „Avatar“ je filmem, který sice v celé své fantastické technické dokonalosti za sebou táhne kulhající příběh, ale v rozhodujících momentech mu poskytuje dostatečnou oporu pro získání a udržení divákovi pozornosti. Ohnivá destrukce posvátného domorodého stromu uprostřed panenské přírody je i přes celou svoji průhlednost opravdu silný emoční zážitek a závěrečná bitevní řež zase lahůdkovým menu pro sluch i zrak. „Avatar“ je prostě filmem, o kterém se mluví, bude mluvit a o kterém se především musí mluvit. Nebudu zastírat, že atmosféra a provedení starších Cameronových snímků už asi nikdy nebude překonána, ale hit konce tohoto roku je v jeho filmografii více než důstojnou položkou.

[Profil na ČSFD] [Profil na iMDB]

 253

Dalas

Verdikt

Bezpochyby nejočekávanější film letošního roku zřejmě splní mnohá očekávání většiny diváků. Techicky ohromující provedení knokautuje poněkud průhledný a předvidatelný příběh. "Avatar" je však určitě filmem, který stojí za to vidět. Nejlépe na velkém plátně, pro které byl ztvořen.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
7,8 / 10
Čtenáři
8,1 / 10

Další informace

Stopáž: 166 min.

AVATAR
[USA 2009]

Režie: James Cameron
Scénář: James Cameron
Kamera: Mauro Fiore
Hudba: James Horner
Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Michelle Rodriguez, Giovanni Ribisi, Joel Moore, Wes Studi, Laz Alonso, CCH Pounder, Stephen Lang, Dileep Rao, James Pitt, Amy Clover, Peter Mensah, Matt Gerald a další.

Premiéra ČR / SR: 17. 12. 2009

www.avatar-film.cz

Diskografie

Avatar Country (2018)
Feathers & Flesh (2016)
Hail The Apocalypse (2014)
Black Waltz (2012)
Avatar (2009)
Schlacht (2007)
Thoughts Of No Tomorrow (2006)

Jiné pohledy

Valtřík
4 / 10

Avatar jsem shlédl s nasazenými brýlemi s rozhozenou polarizací. A když tak o tom přemýšlím, tak děkuji Eiwě, že nedopustila, aby moje vnímání filmu jako celku, spáchalo harakiri vkusu a já se na to nedopatřením podíval pouze "dvourozměrně". Takhle se bylo aspoň na co dívat. Už asi tušíte, že bude následovat skutečný druhý pohled. Kolegové vám totiž, řečeno jen s velmi malou dávkou zjednodušení a nadsázky, ve shodě naznačili, že kdyby Playgirls 2 (aktuálně nejhůř hodnocený film na csfd.cz) byl natočen tou tajemnou technologií a obdařen bombastickými exteriéry zrozenými v tranzistoru centrálního mozku lidstva, měl by šanci minimálně na nadprůměrné hodnocení. Jinými slovy, že když je to hezký, nemusí to bejt chytrý. Nebo že by si biják o tom, jak hloupý vedoucí základny, prostřednictvím zlého armády vyšle palebnou sílu schopnou zlikvidovat Horní Bukovynu, aby z odpudivě přízemních důvodů pokácela strom, a to vše navzdory odporu těch inteligentních správňáků ve výzkumném oddělení, zasloužil benevolentnější hodnocení? Na druhou stranu Filda Morrisouc jistě ocení, že v roce 2154 se stále kouří tytéž cigarety a už se umírá na čerstvý vzduch.
2D: 2/10
3D: 6/10
výsledek tedy ... [19. února 2010]

 

Marigold
9 / 10

12 let čekal, aby pak zasadil pádnou ránu. Z posledního eposu Velkého Jima musí tancovat třasáka zejména jistý pan Zemeckis, jehož předchozí pokusy o kompletně digitální svět vyhlížejí rázem jako dětské omalovánky. Cameron vytáhl ze svého arzenálu ty nejosvědčenější kalibry - své ověřené typy postav, zrecyklované příběhové schéma o lásce příslušníků znesvářených civilizací a zjednodušené bipolární vidění světa. Pokud se někomu dere na mysl pohádka, je doma. "Avatar" je panensky krásným vyprávěním tisíckrát slyšeného, nic víc, nic míň. Hovoří se o Tanci s vlky, já klidně přidávám Jacksonova Pána prstenů. Opulentní vizuální hostina, předvídatelné, přesto působivé emoce, vynikající hudba, de facto totožné poselství. Vizuálu se z mého pohledu vyrovná ústřední milostná dvojice, kterou tvoří zranitelný tvrďák Sam Worthington a spanile šelmí Zoë Saldana. Cameron vlastně využil romanci "Titanicu", jen jí přesadil do pohádkově krásného světa. A rázem je tak vše uvěřitelné a jaksi hladké. Kontrapunkt v podobě zapařeného hnízda mariňáků a militantních cápků funguje skvěle jednak jako karikatura současnosti, druha jako autorský trademark. Nikdo na světě nedokáže tak skvěle vykreslit prostředí zelených mozků a Stephen Lang patří k největším objevům filmu - lepších záporáků k vidění mnoho nebylo. "Avatar" není filmem k zamyšlení, ale k hltání. Tady bych hledal kořen Cameronova odmítání aktuálního ekoposelství. Pokud tam je, mně neuráží. Pokud někoho uráží, je to možná důvod k zamyšlení. Nad současností, ne nad "Avatarem", který připomíná radostný výtrysk dětské hravosti. Přeju mu pevné zdraví a miliardové tržby. Na druhý díl totiž zajdu s obrovskou chutí. ... [24. prosince 2009]

 

Klypso
8 / 10

Víťazstvo formy nad obsahom. Našťastie veľmi pôsobivé.
... [20. prosince 2009]

 

Louža
10 / 10



Bůh je mrtvý.
Nietzsche

Bůh není mrtvý. Jen si vyměnil místo s Jimem Cameronem.
Louža ... [20. prosince 2009]