Z pekelných slují švédského podzemí se opět po čase vynořila velice nadějná kreatura Diabolical aby vyvrhla další obludné CD mezi vyděšené smrtelníky. Do vínku dostalo jméno "A Thousand Deaths" a za úkol šířit odkaz dávno zesnulých předchůdců. U pomyslné kolébky se opět shromáždily ony tři sudičky (melodický death, thrash, black), které se již zúčastnily na prvním albu "Synergy" (toto album mimochodem dodnes považuji za jeden z nejvyzrálejších debutů vůbec).
Diabolical můžeme zařadit do zástupu skupin reprezentujících novou vlnu švédského retro thrashe, čerpajícího z nesmrtelného dědictví Slayer, Kreator, Exodus a hlavně velkých učitelů At The Gates. Do zmíněného zástupu můžeme kromě Diabolical zahrnout třeba Darkane, The Haunted, Teror 2000, Carnal Forge, nebo starší Soilwork. Samotní Diabolical se nechali nepokrytě inspirovat především At The Gates a to v období jejich největšího klenotu "Slaughter Of The Soul". Ale na jejich omluvu je nutno dodat, že materiál At The Gates dnes do své produkce implantuje v různých modifikacích každá druhá švédská extrémnější kapela. Na jednu stranu tyto kapely nepřinášejí zhola nic nového, na stranu druhou pomáhají stále udržovat kult při životě. Výraznou roli hraje kromě thrashe i poctivý death metal jakožto nejsilnější stránka skupiny. Kytarová práce v sobě nese výrazné progesivní tendence, které bych se rozhodně nebál srovnávat s nepřekonatelnými Death. Oba sekerníci Vidar W. a H. Carlsson s přehledem zvládají jak nekompromisní dekapitační orgie, tak líbivá melodická pohlazení (obzvláště vydařená jsou v tomto směru sóla) nebo krkolomné progresivní pasáže. Blacková složka věci se víceméně omezuje na neustávající dvojkopákové ataky pana Söderberga (také nahrával baskytarové party) a zběsilý vokál páně Ödlinga, který dokonale splňuje veškerá kriteria vlastní všem třem zmíněným stylům.
Album obsahuje kromě jednoho outra celkem osm tracků, které se stačí odehrát na ploše o pár minutek přesahující půlhodinovou hranici. Nejedná se tedy o nějaké rozvážné jamování, ale o vysokorychlostní a mistrně řízenou cirkulárku. Bohužel ona ta cirkulárka uhání téměř stejnou rychlostí, což může vytvářet efekt jisté podobnosti skladeb - to vidím jako jediné mínus nových Diabolical. Z toho důvodu zde ani nelze s úspěchem vyzvednout nejlepší skladbu alba. Za všechny snad ale můžu jmenovat dvojku "Children Of The Mushroom Cloud" a to právě díky zmíněnému progresivnímu přístupu.
Vynikající je grafické ztvárnění coveru "A Thousand Deaths", jež vytvořil notoricky známý kreslíř Joe Pentagno (přebaly Krisiun, Marduk atd...) Rovněž vyzvednout zasluhuje i zvuková kvalita, získaná v respektovaném studiu Underground za asistence Pelle Saethera a Larse Lindéna. Pozornost vzbuzuje i samotný název kapely, kterým už disponuje více podzemních smeček (pod stejným názvem působí už například paraguayští blackers). Také zde máme americké deathers Diabolic, blacková strašidla Diabolicum nebo melancholiky Diabolique...ani samotný rohatý se v tom asi nevyzná... Celkově považuji "A Thousand Deaths" za jeden z nejlepších letošních výlisků a mohu ho tak s klidným svědomím doporučit všem příznivcům rostodivných stylových míchanic.
