Polské LOST SOUL jsem měl až do této chvíle zařazené ve společnosti borců, kterým se stále nedaří stoprocentně dostát nadějím do nich vkládaných a kterým to lépe šlapalo spíše na pódiu, než ze studiových nahrávek. Tedy ne, že by tyto byly špatné. Čtyři roky starý předchozí zásek „Chaostream“ nepostrádal téměř nic, co by mělo zdobit kvalitní a energickou death metalovou nahrávku. Slušnou instrumentaci, kompoziční přesvědčivost i odpovídající zápal pro věc. Chyběla jí však větší jiskra v podobě ráznějšího zvuku, díky čemu se vytrácela její nesporný vnitřní náboj. Nic z toho však Polákům nechybí v říjnu minulého roku, kdy se po letech připomínají s nahrávkou „Immerse In Infinity“.
Prvotní šok, který se jí povedl způsobit prokazuje i po měsících obdivuhodnou životaschopnost vypovídající o nesporných kvalitách tohoto skvělého alba. Není nejmenších pochyb, že LOST SOUL ony čtyři roky dělící jejich třetí a čtvrté album ani v nejmenším nepromarnili. Kromě neúnavného koncertování si dali pořádně záležet na tom, aby se jejich zničující koncertní nasazení konečně patřičně promítlo i do studiové podoby jejich skladeb. Pečlivě pozorovali dění na scéně, a to zejména v domácím Polsku, kde v roce 2006 vychází fantastické album „Organic Hallucinosis“ kolegů DECAPITATED. Tuto událost neuvádím náhodou, protože právě tato nahrávka mě napadla okamžitě po zaslechnutí úvodních tónů skladby „Revival“, jež recenzovanou desku otevírá, a to zejména díky krystalicky čistému a ostrému zvukovému kabátku. Už jen tento fakt lze kvitovat s velikým povděkem, protože umožňuje naplno se ponořit do vln burácejících riffů promyšlených death metalových skladeb. Jakoby tím padly všechny zábrany bránící v minulosti kapele naplno odkrýt všechny své trumfy. Bestie jménem LOST SOUL se tedy definitivně trhá z řetězů a naplno spouští fantastickou metalovou vichřici plně ve své režii.
Skvělý zvuk je jedna strana zářivé mince. Ta druhá nesvítí o nic méně opojným světlem. Zručné muzikantské dovednosti a kompoziční choutky dovedla kapela přetavit v nesmírně funkční celek, který sice působí monolitickým dojmem, avšak v jeho útrobách se skrývá pestrý a bouřlivý život. Nelítostné kytarové riffy, střídající se v obdivuhodné rychlosti a postrádající smradlavý nádech tuctovosti, tvoří hlavní osu nesmlouvavě znějící nahrávky, kolem které se pak jako okrasné rostliny omotávají rychlopalné bicí, dokazující svoji nadvládu hlavně v četných sypačkách, zahraných s přesností zručného hodinářského mistra. Kytary, ač zlověstně rozsévající naprostou zkázu, se nebojí ani melodických ústupků, ať už v podobě nenápadně se tvářících melodií anebo blyštivých kytarových sól. Co však z „Immerse In Infinity“ činí jeden z nejzářivějších drahokamů současné death metalové scény je brilantní cit Poláků pro rytmickou variabilitu a dramatičnost jednotlivých skladeb. Přímočaře a zatraceně energicky nasypané pasáže („One Step Too Far“) se skvěle střídají s pestře a místy až epicky znějícími momenty („216“), kde se ke slovu zase dostávají bohaté kytarové koláže.
Jediným slabším místem tak zůstává „Wiwczarekovský“ nepříliš variabilně znějící vokál. Skutečně, hlas Jaceka Greckého se až příliš nápadně podobá tomu, jímž disponuje vůdčí persóna legendárních krajanů VADER. Troufám si tvrdit, že k těm už LOST SOUL nemusejí vzhlížet s přehnanou úctou snaživých tovarišů. Materiál, se kterým se nyní prezentují snese ty nejpřísnější měřítka kladené na špičkovou současnou death metalovou nahrávku. Dokonce ani ten zmiňovaný hrdelní projev Jaceka nedokáže nijak narušit veskrze pozitivní dojmy z tohoto brutálně přitažlivého a přítažlivě brutálního majstrštyku.
